Může fungovat vztah na dálku? Ale jak…
Dlouhé odloučení, kterému předcházely sliby, kterak vaše láska nikdy nevyhasne, jak se budete milovat a pravidelně navštěvovat, jak budete ve spojení přes skype nebo telefon, jak odloučení vaší lásku prohloubí. Jenže může to tak opravdu být? Může vztah na dálku fungovat?
Zdroj: archiv redakce„Náš vztah trvá rok a prochází jednou zatěžkávací zkouškou za druhou. S Radkem se milujeme, ale přijde mi, že nám dochází síla a začínáme se jeden druhému odcizovat. Žijeme totiž každý v jiné části republiky a přesto, že se známe již déle, pracovní povinnosti nám v tuto chvíli neumožňují bydlet spolu.“ vypráví čtenářka Marie.
„Radek žije se svoji nevlastní sestrou v Praze a já až Moravě. Snažili jsme se jezdit za sebou dvakrát do měsíce, ale já už nemám sílu na další návštěvy se sestrou za zády. U mě je situace také komplikovaná, protože mám v péči dva nemocné rodiče a návštěvy u nás jsou téměř nemožné.
Jeho sestra se nemůže smířit s tím, že jsme spolu. První návštěva byla v pohodě a říkala jsem si, že mám nejen skvělého partnera, ale také kamarádku. Jenže postupem času, se začaly návštěvy přiostřovat. Přesto, že mají velký dvougenerační byt, sestra nás nenechá chvíli na pokoji. Odjíždím vždycky vyčerpaná a ve vlaku přisahám, že už tam nikdy nevkročím. Jenže touha, abychom se viděli, je silnější a rychle zapomenu na to, co se dělo. Teď ještě přiostřila, když se snažím s Radkem mluvit alespoň přes mobil, ona nám skáče do hovoru nebo schválně Radka volá na jídlo. I když jde do jiné místnosti, nedá mu pokoj. Několikrát se již pohádali, ale stejně hodí vinu vždycky na mě, že jsem zlá a nemám ji ráda.
Radek je hodný muž, ale neprůbojný, ničí ho hádky i neshody, které má na denním pořádku. Snažila jsem se vše řešit v klidu, ale bohužel to nejde. Vidina společného bydlení je do tří let a já se obávám, že takový tlak neuneseme. Již teď cítím, že je Radek jiný, jako by mu vadilo, když zavolám nebo se zeptám, jestli sestra nepojede k rodičům, vylítne a přesto, že je jinak klidný, tak je hned oheň na střeše. Vysvětlila jsem mu, že chvilka soukromí není nic nenormálního a pro mě je péče o rodiče a práce, kterou mám velmi náročná. Potřebuji si odpočinout, což v tuto chvíli nejde, vracím se stále víc a víc unavená a Radek je stále víc znechucený, co se kolem něj děje.
Když jsme sami, je to úplně jiný muž a nerada bych se s ním rozešla jen proto, že nám jeho sestra dělá ze života peklo. V tuto chvíli jsem bezradná a nevím jak dál. Dokonce jsem se přistihla, že začínám snad žárlit, což je vlastnost, kterou jsem nikdy předtím neměla. Moc bych si přála, abychom žili jako kdysi s nadějí, že se za nějakou dobu sestěhujeme a zařídíme si náš vlastní dům. Poraďte mi prosím, jak dál?
Mám hodit všechno za hlavu a sestry si nevšímat nebo mám přestat komunikovat a nechat Radka ať si vše vyřeší sám? Vlastně už ani nemám strach, že bych o něj mohla přijít, přijde mi totiž, že jsem o něho přišla již dávno.“
Tak to není zrovna ideální situace. Co byste naší čtenářce poradili?
Foto zdroj: profimedia.cz
