Martin Písařík: Ženy jsou inspirací, důvodem a motorem…

Dočetla jsem se o tobě, že pocházíš z dělnické rodiny. Jak jsi se nachomýtl vůbec u herectví?
Vlastně sám nevím. Byl jsem hlučné a energické dítě a všude jsem byl vidět.:-) Vše pak začalo konkurzem do Kachyňova filmu a amatérským divadlem Radar. Rodiče už mi odpustili, že nejsem zručný a raději vše okecám (smích).

Máš za sebou několik desítek divadelních, ale také filmových rolí. Na které z nich nejraději vzpomínáš?
Vzpomínám rád na všechny, ale zapomínám také čím dál víc (smích).  Z filmů, kterých bylo jen pár, nemůžu zapomenout např. na „Stříbrnou vůni mrazu“  pro ČT. A v divadlech to byl např. „Romeo a Julie“ v Městském divadle v Mostě.

Na kterou divadelní hru, ve které momentálně účinkuješ, bys pozval naše čtenářky a proč?
Rád bych je pozval do divadla ABC na hru „Rváč“, kde se opět na jevišti setkávám s Verunkou Kubařovou a je to pro mne radost. Čtenářky jistě ocení její rozpolcenost při výběru mezi hodným, ušlechtilým mužem a nepřístupným, zlým rváčem. Samozřejmě nemůžu nepozvat na muzikál „Já, Francois Villon“ v divadle Na Jezerce, které je momentálně mým favoritem.

Ty ale kromě herecké kariéry máš ještě tu hudební (frontman v kapele Akustik). Přibliž nám hudební styl tvé kapely…
Akustik je kapela mnoha žánrových možností, ale styl určuje její nástrojové složení, což jsou dvě kytary, perkuse a violoncello. A také jeden autor písní, což jsem já. Velký je i vklad všech muzikantů, kteří  vytvářejí hravou a barevnou hudbu, která neztrácí na své jednoduchosti, ale rozhodně nenudí.

Kdyby vám měla vyjít deska?
Právě jsme ve studiu u Michala Uhlíře a je to tam velmi příjemné, profesionální a pracuje se skvěle. Nechceme nic uspěchat a mít to za víkend. Nakonec to bude celkem dost času, ale výsledek bude stát za to. Předpokládám, že CD bude nejdřív koncem dubna.

[[related]]

Co tě momentálně naplňuje víc – herectví, nebo hudba?
Poslední dobou se více a více věnuji hudbě. Snažím se zpívat každý den a hledám si práci stále častěji v muzikálech. Naposledy v Bratislavě v kultovním broadwayském muzikálu „Rent“.

Dal jsi dohromady svůj talent s návrhářkou Petrou Kluzákovou a založili jste novou, českou značku Czech Losers. Jsi renesanční a multifunkční člověk…klobouk dolů. Kde bereš inspiraci a energii na další a další projekty?
Popravdě, to nevím (smích). Energii mám na práci i na nápady, na hudbu… Ale mimo jeviště bývám unavený a málokomu má smysl to vysvětlovat (smích), tak se raději někam uklidím… Ale mám rád lidi a dobré pití, tak je to těžké. Inspiraci mám všude kolem sebe a v sobě. Jen jak dlouho to vydržím tímhle tempem, nevím…

Kdy by měla být nová kolekce a co nabízí jiného, než ostatní značky mladých návrhářů?
Momentálně jsme ve fázi takové „generální inventury“, musíme se vymezit, pojmenovat sami sebe a své místo na trhu, což je to nejtěžší a nejdůležitější. Každopádně nová kolekce na jaro bude kusově omezenější než předchozí kolekce, bude veselá, svěží, pohodlná a bude tematicky čistší. Nebude nijak výstřední, vlastně by měla vypadat naprosto samozřejmě, ale určitě zaujme.

Stačíš se vůbec někdy nudit?
Rád bych se to naučil (smích). Neumím odpočívat nečinně, pořád mi v hlavě něco běží a i když onemocním a musím zůstat doma, což je většinou téměř nemožné, už myslím, co mě čeká a co vše musím udělat…

Jaké ženy tě přitahují a co tě na ženách zajímá?
Ženy mě obecně zajímají. Už od dětství ve skautu jsem trpěl, že jsme jenom klučičí oddíl a pořád čučel po holkách (smích). To mi zůstalo dodnes. Ženy jsou inspirací, důvodem a motorem…

Jsi momentálně zadaný?
Ano jsem.

Foto: profimedia.cz