Manžel se mnou odmítá mluvit. Co mám dělat?

Byli jsme opravdu nádherný pár, naše fotky se dokonce objevily na titulní stránce velmi známého časopisu, ale modeling nás vůbec nelákal. Měli jsme s Petrem úplně jiné plány. Dělali jsme všechno společně, i když jsme nebyli bohatí, během pár let jsme dokázali proniknout také na zahraniční trh. Peníze přicházely pravidelně a my je už ani nepočítali, měli jsme opravdu všechno, co si jen může mladá dvojice přát.

Procestovali jsme celý svět a firmě se začalo dařit také v USA, kde jsme si pořídili malý byt, abychom nemuseli přespávat v hotelích. Petřík se narodil jako malý cizinec a my se rozhodli, že se na čas vrátíme domů. Mezitím Petr nechal postavit pohodlný dům a já se nastěhovala do hotového.

článek

Čas pomalu ubíhal, Petřík nastoupil do první třídy a my jsme prožili první velkou krizi v podnikání. Díky špatným investicím, jsme přišli téměř o všechen majetek, ale přesto jsme zůstali stále spolu, i když naše láska na čas ochladla.

Vyhrabali jsme se doslova z bahna a já mohla opět cestovat po světě. Petr byl úžasný otec a vždy se o malého skvěle postaral. Střídali jsme se jak v práci, tak i v rodičovských povinnostech. Ve firmě pomáhaly dvě asistentky, na které byl absolutní spoleh. Když jsem byla na své poslední cestě po Amazonce, uvědomila jsem si, jak moc mi chybí rodina.

Po návratu jsem se svěřila Petrovi a čekala nadšení, že budu mámou na plný úvazek, on však rozpačitě mlčel a zeptal se, jestli opravdu vydržím být celý rok doma. Vysvětloval mi, že jsem si přeci jen odvykla na každodenní starosti, kolem malého i firmy a není prý potřeba, abych se obětovala a zůstala doma. Nerozuměla jsem mu, ale vše jsem přičítala delšímu odloučení.

článek

Však ono se to zas upraví, pomyslela jsem si. Jenže neupravilo, Petr se mnou přestal komunikovat, když se zeptám co se děje, mlčí a zas mlčí, pořád jen mlčí a já mám pocit, že se zblázním. Dokonce se odstěhoval z ložnice a zrušil poukaz na naši luxusní dovolenou. Vůbec ničemu nerozumím. Když se ho zeptám, jestli má jinou ženu, opět mlčí a já šílím. Malý Petřík stojí při svém otci a ptá se, kdy zas pojedu na cesty. Cítí napětí, i když se nehádáme, několikrát mě přistihl plakat v koupelně. Vůbec ničemu nerozumím a nevím, co mám dělat, kdyby mi aspoň napsal dopis, ale mlčení mne zabíjí.

Poraďte mi prosím, jak byste se zachovaly vy? Co bych měla udělat, aby si mě začal všímat a vše se vrátilo do starých kolejí. Vyzkoušela jsem již terapeuta, psychologa a asi budu muset navštívit psychiatra. Ani jeden z nich mi nedokázal poradit, bez Petrovy spolupráce je prý vše zbytečné. Tak co teď?

Foto zdroj: profimedia.cz