Manažerka rockové kapely – práce jako každá jiná?

Práce na inzerát?
Terezu jsme potkali na jednom z koncertů kapely, která ještě nedávno nebyla širšímu hudebnímu publiku příliš známá. Malá, drobná dívka s neuvěřitelnou energií pobíhala mezi pódiem a zázemím pro hudebníky, organizovala ochranku u vstupu, řešila s provozovatelem poslední detaily před zahájením akce. Nedalo se jí nezeptat, jak k takovému „zaměstnání“ přišla. „Ne, ne, opravdu to nebylo tak, že bych pročítala pracovní nabídky s touto tematikou, vlastně si ani nejsem jistá, zda takové existují,“ vypráví Tereza s úsměvem. K rockové hudbě ji přivedl její bývalý přítel, který v jedné kapele sám hrál. I když se rozešli, Tereza si tuhle muziku zamilovala, a to ji dodnes neopustilo. Na jednom z mnoha koncertů se dala do řeči s hudebníky, a když zjistila, že zrovna jim se nikdo nestará o propagaci a podobné záležitosti, nabídla se.

Není to tak jednoduché
„Samozřejmě na mě nejprve koukali s nedůvěrou, nevypadám zrovna jako někdo, kdo by byl schopen vyjednávat nejlepší podmínky pro hraní v rockových klubech,“ vzpomíná dnes na období přibližně před třemi lety. „Ale přesvědčila jsem je, díky bývalému příteli mám několik důležitých kontaktů i slušný rozhled po současné hudební scéně,“ dokončuje příběh, jak se zajímavé pozici dostala. „Nyní už vím, že kluci nelitují, že mě k působení kapely přizvali. Starám se v podstatě o všechno, od tvorby webových stránek přes plakáty až po průběh konkrétního koncertu. Komunikuji s tiskem, s fanoušky, vyhledávám nové příležitosti a mnoho dalších věcí,“ vysvětluje Tereza, co práce obnáší. A jak je to s výdělky? „Není to nic slavného, ale beru tuhle práci spíše jako přivýdělek, nejsem profesionální manažer, který má v péči třeba více kapel.“

článek

Co mi práce dala a vzala…
Poprosili jsme Terezu, aby nám ještě popsala, jak se jako manažerka v drsném světě rockerů cítí, co jí tahle práce dává, a o co naopak přichází. Shrnula to do několika bodů:

Klady
+ Určitě jsem získala další nové kontakty, které můžu dále použít, i kdybych chtěla působit v jiné kulturní oblasti.
+ Mohu se věnovat tomu, co mě opravdu baví, protože hudba je jedním z mých velkých koníčků.
+ Získala jsem více sebevědomí, obstát v téhle branži opravdu není jednoduché, obzvláště s mou vizáží, ale v 90 % případů dosáhnu svého.
+ Dostanu se s kapelou na zajímavá místa a festivaly, kde účinkují, a to zadarmo.
+ Když se koncert vydaří, tak je i ta finanční odměna příjemná.

Zápory
– Často jsem nevyspalá, kapela se stává známější a koncertuje nejen o víkendech, ale i v týdnu.
– Samozřejmě mám méně volného času, protože se snažím být na všech akcích, kde se skupina vyskytne, myslím si, že je to důležité.
– Zatím nemám nového přítele, tuším, že moje působení v tomhle světě od něj bude vyžadovat větší dávku tolerance, a tak trochu se vztahy váhám.
– Začínám být trochu pesimistická, když vidím, jak to s kulturou v naší zemi vypadá. Lidé kolikrát nemají peníze na to, aby vyrazili častěji na koncert, provozní podniků také nejednou sotva přežívají a začínající kapely to vůbec nemají lehké. Jsem ráda, že my osobně to nejtěžší období máme za sebou, ale asi bude do budoucna hůř.

Tak co milé čtenářky, troufly byste si také na takové „povolání“? Máte nějakou podobnou zkušenost, láká vás, nebo to není nic pro vás? Těšíme se na vaše postřehy.

Foto zdroj: profimedia.cz