Máme doma Einsteina aneb Co s příliš chytrým dítětem?
Začalo to celkem nenápadně. „Maminko, co je tohle za písmenko…?“ Samozřejmě odpovíte, jako na spoustu dalších otázek a nehledáte v tom nic zásadního. Vaše ratolest je pochopitelně chytrá, bystrá a úžasná.
Zdroj: archiv redakceA jednoho dne si všimnete, že s velkým zaujetím sleduje stránku v časopisu. Na dotaz: „Copak tam vidíš tak zajímavého?“ se vám dostane odpovědi: „Čtu si“. Nakloníte se mu přes rameno…“A co tam píšou?“ ptáte se laškovně. A záhy vám padá brada, protože on čte. Proboha, budou mu čtyři roky a on čte! Kde se to naučil, jak? Jak je možné, že dokáže spojit písmenka do jednoho slova?
Nechápete to, ale je to tak. Potom to jde ráz na ráz. Čtení doslova zbožňuje, čte všechno, co mu přijde pod ruku. Miluje popisky zboží v obchodě a s nadšením vám hlasitě sděluje, co je na nich napsáno. Musím říct, že sledovat udivené pohledy lidí okolo je velice zábavné a jako rodič se dmete pýchou. V knihovně jste jako doma a netrvá dlouho a ve školce předčítá dětem pohádky. Je nadšený a paní učitelka s úsměvem líčí, že má alespoň chviličku čas na vypití čaje. Zkrátka váš malý šikula je šikovnější, než jste si myslela. Začínáte si uvědomovat, že jisté signály tu byly již dříve ale nevěnovala jste jim pozornost.
Začal brzy krásně mluvit, ale to je přece normální, některé dítě mluví dříve, jiné později. Ano, krásně maluje, ale jiné děti přece také. Ve třech letech znal a poznal všechny značky aut. No dobrá, to už každé dítě neumí, ale budiž. Nikdy vás nenapadlo, že by byl „jiný“. Až teď. Ještě mu není pět a čte jako když bičem mrská. Už má prostudovaný Atlas světa s absolutním přehledem, kde se který stát nachází včetně hlavních měst států, o kterých mnohem starší děti nemají ani ponětí. A vězte, že není nic zábavnějšího, než v šest hodin ráno, cestou do školky, ze sebe sypat názvy států, protože on má potřebu sypat z rukávu hlavní města. A naopak to samozřejmě také nevadí, ale to je v tuto hodinu nadlidský výkon. Tedy pro vás, aby bylo jasno.
Zajímá ho úplně všechno. Během krátkého času ohromuje dalšími znalostmi. Na téma Formule 1 dokáže vést plnohodnotný rozhovor i s nejzasvěcenějším dospělým fanouškem a troufám si říci, že ho v mnohém předčí. Postupně k tomu přidává Tour de France, tenis, atletiku a další a další.. To, že už umí psát a počítat asi netřeba zmiňovat. Začínáte si zvykat na skutečnost, že máte velice chytré dítě. Ovšem, když se jednoho dne podepíše azbukou, opět vás šokuje. A tak není divu, když vám ve školce sdělí, že byste měli navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu.
Takže se tam vypravíte a od té chvíle máte černé na bílém, že vaše dítě je mimořádně nadané a jeho intelekt se pohybuje v pásmu jasného nadprůměru. Tak a co teď s tím? V první řadě se obrnit trpělivostí. Není totiž vůbec jednoduché s ním držet krok a jeho nadání rozvíjet. I když co si budeme povídat, někdy máte pocit, že on vzdělává vás.
Nyní je to osmiletý školák. Stále tak zapálený do sbírání nových informací. Každý den dokáže překvapit něčím novým. Ve škole je šťastný a moc šikovný. Velkou zásluhu na jeho spokojenosti má bezesporu paní učitelka, kterou má moc rád a která ví, jak s nadaným dítětem pracovat. Jen díky ní se ve škole učí nové věci a nenudí se. A co bude dál? Jedno je jisté, trpělivosti bude potřeba i nadále – pro nás oba.
I když si občas připadám jako hlupák vedle svého syna, neměnila bych. A co vy? Máte podobnou zkušenost?
Foto: Profimedia.cz
