Zajděte na film: Inland Empire

Jaké podivnosti skrývá vnitřní říše hollywoodské herečky, která právě dostala roli v pravděpodobně prokletém filmu? A ještě důležitější otázka: jaké podivnosti skrývá vnitřní vesmír jednoho z nejsvéráznějších (nebo nejúchylnějších) režisérů, Davida Lynche? Pokud jste vzdali pokusy najít v jeho dílech smysl po Mullholand Drive, tenhle film vám ho v žádném případě nepomůže najít. Tříhodinový opus totiž zve na silný trip, který ustojí jenom oddaní fanoušci. Ostatní můžou během přehnané stopáže chvílemi usínat. A o nic zásadního v tom případě nepřijdou, protože kdykoliv se probudí, na plátně se bude dít totéž – vystrašená Laura Dern tam bude zmateně pobíhat a nakukovat za roh, jestli na ní nečeká další šílený časoprostorový skok.

Ostatně samotný film je jeden dlouhý sen nebo spíš noční můra, změt příběhů v příběhu a filmů ve filmu, v němž se možná dá najít surrealisticky paranoidní zobrazení krize identity nebo komentář k hollywoodské kultuře. Během první slibné hodiny jde ještě i tady vystopovat zápletku, točící se kolem natáčení filmu na motivy strašidelné polské cikánské historky, filmu, který už jednou někdo zkusil natáčet, než oba hlavní představitelé umřeli násilnou smrtí. Pak herečka Nikki (režisérova oblíbenkyně Laura Dern) objeví portál do jiných světů a začne se ztrácet sama v sobě i v roli. A místo vyprávění nastupuje opakující se mozaika volných asociací, šílených obrazů prostitutek zpívajících hit Locomotion, scének ze sit-comu o králičí rodince, šroubováků vražených do břicha, polsky mluvených částí nebo historek o kálející opici. Všechno servírováno v husté lynchovské atmosféře neustálého nejasného ohrožení a perverzity.

V mistrovském Modrém sametu Lynch temné pudy postavil do kontrastu s falešně dokonalou slušností předměstského života. V Empire už ale zůstalo jenom nevědomí v kontrastu s podvědomím a přistupovat k němu jako k normálnímu filmu je zážitek příliš frustrující, končící obviněním, že Lynch už neví, čím by provokoval nebo čím by se předváděl. Tak avantgardnímu filmu se dá jedině intuitivně poddat.

Dokázat to ale není snadné, protože tu pořád zůstává na plátně nepříjemná, rozmazaná digitální kamera, mučivá tříhodinová délka a abstrakce místo příběhu. Samozřejmě, podle Lynche je to „film o ženě v nesnázích a je to tajemné“ a dává to „naprosto perfektní smysl“. Levnější digitální kamera mu ale poskytla tolik svobody, až nechal dílo natáčené bez scénáře spadnout do svého podvědomí do takových hlubin, kam se ne všichni chtějí vydat.

Inland Empire, USA/Polsko/Francie 2006, 172 minut. Režie David Lynch, hrají Laura Dern, Justin Theroux, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Scott Coffey, Karolina Gruszkova, Krzysztof Majchrzak, Julia Ormond. Premiéra 12. 7. 2007.

foto: SPI