MARILYN MONROE – odvrácená strana slávy

„V Hollywoodu se říká hvězdička každé ženě do třiceti let, která není zaměstnána v bordelu.“

novinář Ben Hecht

Norma Jean se usilovně snažila získat jakoukoliv roli ve filmu. Její největší nadějí byla malá bezvýznamná smlouvička se společností Columbia. Když ale majitel společnosti Marilyn uviděl v krátkém záběru chystaného filmu, reagoval: „Jak se tam dostalo to tlustý prase? Jenom proto, že ji prcáte?“ Marilyn tak musela několik let čelit řadě neúspěchů a proto nakonec nafotila i několik hanbatých fotografií a nějakou dobu se dokonce živila jako společnice.

V těchto ponurých letech se k ní vrátilo její beznadějné dětství. Marilyn začala znovu trpět silnými úzkostnými stavy, které o sobě dávaly vědět vždy těsně před usnutím, nebo ji budily v podobě smrtelného strachu doprovázeného bušením srdce, pocením a někdy i žaludeční nevolností. Marilyn potřebovala spát, aby mohla pracovat, ale bála se usnout. Nalezené řešení, bylo jako vstupenka do pekel – Marilyn poprvé začala brát léky na spaní.

V roce 1951 se jí konečně podařilo prosadit se ve filmovém průmyslu. Veřejnost vynesla svůj ortel – lidé chtěli Marilyn, chtěli svou sexbombu, protože toto slovo nejlépe vystihovalo hlavní ideu většiny jejích rolí.

Z Marilyn Monroe se během následujících let stala žijící legenda, nejkrásnější žena světa a později byla také uznána skvělou herečkou, zejména v komediálním žánru. Provdala se za dva slavné muže, ale vždy se znovu rozvedla.

Stres v pracovním i soukromém životě dokázala Marilyn ustát jen díky dlouhé řadě léků. Protože léky na spaní, bez kterých se neobešla, přestávaly časem účinkovat, musela stále zvyšovat dávky, dokázala spolykat až dvacet tablet nembutalu, který zapíjela vodkou. Když konečně usnula, byla hluboce omámená, takže se pro změnu nemohla vzbudit a i po probuzení byla tak zpomalená, že nebyla schopna se ani obléknout. Začala proto užívat barbiturátové kapsle, které propichovala špendlíkem, aby urychlila nástup jejich povzbuzujícího účinku. Hollywood měl v té době řadu vlastních lékařů, kteří by svým hvězdám předepsali cokoliv, jen aby studia mohla vydělávat.

Marilyn hrozně trpěla, měla řadou gynekologických potíží a nikdy se jí nepodařilo donosit dítě, po kterém velice toužila. Její tračník byl plný vředů z dlouhodobě prožívaného strachu. Lékaři, kteří ošetřovali její akutní problémy, nemohli uvěřit, že se za tak oslnivým zevnějškem skrývá tak zubožená bytost. V poslední fázi svého úspěchu skončila Marilyn v blázinci, kam ji převezli, aby vůbec byla schopná dokončit natáčení filmu.

Její osobnost byla zcela rozložená, kolegové a lidé od filmu ji doslova nenáviděli, protože na natočení jedné scény s božskou Marilyn se čekalo mnoho hodin – Marilyn se zatím ve svém luxusním karavanu střídavě upravovala a zvracela strachy. Několikrát byla jen okamžitým vypumpováním žaludku zachráněna před smrtí.

V takovém stavu se Marilyn Monroe poznala s Johnem a Robertem Kennedyovými. Tito bratři vyrostli v naprostém přepychu a svým otcem byli vychováváni k tomu, aby :„…klátili všechno, co se hýbá.“ John, prezident USA, se doporučením svého otce do puntíku řídil a Marilyn se tak stala jednou z mnoha žen a dívek, které byly přiváženy na těžko představitelné večírky nejvyšší americké smetánky. Robert se těchto večírků účastnil také a Marilyn tak byla po nějakou dobu jejich společnou milenkou – kratochvílí. Samotná Marilyn to však prožívala jinak. Podle očitých svědectví byla do Roberta velice zamilovaná a na představu, že se s ní Boby jednou ožení, se upnula celým zbytkem své životní vůle. Politická situace ale zhoustla a další styky s Marilyn mohly znamenat nejen aféru obřích rozměrů, ale především také konec politické kariéry obou bratří. Robert Kennedy, v té době ministr spravedlnosti, se tak navždy odmlčel.

Marilyn se ale nechtěla vzdát, z jejího života už nic jiného nezbývalo a tak začala Roberta pronásledovat jako šílená, což dokazuje nekonečná řada telefonních záznamů a očitých svědků. Poslední noc svého života strávila Marilyn sama s telefonem a drogami. Vytáčela číslo za číslem a volala o pomoc.  Nakonec prokazatelně vytáčela už jen jedno číslo – číslo Roberta Kennedyho v Bílém domě.

Podle výpovědi šéfa záchranné služby byla Monroe převezena sanitním vozem do nemocnice v Santa Monice, kde zemřela. Není možné zpětně určit, kdo sanitku objednal, ale je velice pravděpodobné, že jeden z prvních lidí, kteří Marilyn v kómatu našli, byl i Boby Kennedy. Marilyn ale zemřela a Kennedy se tak ocitl v neúnosné  situaci.

Tělo Marilyn Monroe  bylo proto převezeno zpět domů, kde zároveň proběhl detailní úklid. Zmizel rozepsaný dopis o kterém hovořili pracovníci záchranné služby, a na příkaz R. Kennedyho ředitel FBI J.Edgar Hoover odstranil záznamy jejích posledních telefonních hovorů. Ministr spravedlnosti odletěl z města. Teprve potom, 5. srpna mezi 4. a 5. hodinou ranní se rozezvonily telefony, které oficiálně oznámily smrt Marilyn Monroe.

Od její smrti uběhlo dost času a politická situace USA se natolik změnila, že řada tajemných okolností kolem její smrti, zejména časové nesrovnalosti a odvolávaná svědectví mohla být znovu přehodnocena v rámci obnoveného šetření v roce 1985. Světlo světa spatřily původně utajené dokumenty. Zdaleka ne vše ale bylo odkryto.

Marilyn Monroe ve svém posledním rozhovoru řekla: „Jako žena jsem se nepovedla. Muži ode mne tolik očekávají, podle toho jakou si o mně udělali představu a podle toho, co jsem ze sebe udělala já – symbol sexu. Muži toho tolik očekávají, ale já takhle nemůžu žít. Čekají, že budou zvonit zvony a houkat sirény, ale já mám jen stejnou anatomii jako ostatní ženy. Já takhle nemůžu žít.“

Marilyn Monroe je pochovaná na hřbitově ve Westwoodu, poblíž prodejny aut a rušné dopravní tepny. Na její hrobce po mnoho let ležela každý den kytice růží, dárek od jejího bývalého manžela DiMaggia, který se do poslední chvíle snažil Marilyn zachránit a postaral se i o její pohřeb. V roce 1965 stál tento slavný hráč při slavnostním nástupu mužstva na stadionu Yankee v New Yorku. Robert Kennedy kráčel podél zástupu hráčů a každému podával ruku na znamení uznání. DiMaggio ustoupil o krok vzad a Kennedymu ruku nepodal.