Krása člověka se rodí z povahy
Staré rčení, které na své pravdě nic neztrácí. Naopak v dnešní hektické době je stále více vidět, jak dokáže stres, neustálá honba za něčím a existenční starosti doslova deformovat lidskou povahu.
A už vůbec je někdy až s podivem, co s člověkem dokáží peníze. Ať už jejich přebytek, nebo nedostatek.
Chceme být krásné. A tak se denně líčíme, češeme, barvíme si vlasy, řasy a pečujeme o pleť nejrůznějšími a často hříšně drahými krémy. Na kosmetiku chodí i muži, chodí si barvit a melírovat vlasy a do posilovny zajdou jen proto, aby měli krásné tělo. Protože tělo reprezentuje.
To je pravda, kdo o sebe nedbá, jako by neměl ohleduplnost k ostatním. To jak vypadáme, reprezentuje náš postoj k okolnímu světu. Logické tedy je, že než vyjdeme ostatním na oči, snažíme se trošku zapracovat na příjemném vzhledu.
Co je vlastně krása?
Je to světlo, které z člověka vychází. Září z jeho pohledu a přitahuje druhé lidi. Krása, klid, bohatství a harmonie lidské osobnosti se vždy projeví v jeho rysech. Je to to tajemné charisma, které často neumíme přesně identifikovat, přesně popsat. Je to vnitřní cosi, nějaká aura, která toho člověka obklopuje a je více či méně silná.
Určitě znáte lidi, okolo kterých můžete jen tak projít a vlastně ani nevíte, že jste kolem někoho šli. A znáte i lidi, kteří ač by třeba na fotografii vypadali naprosto tuctově a nenápadně, pokud je potkáte na ulici, nedá vám to, a musíte se za nimi otočit.
Naše tvář je zrcadlem chování
Když člověk stárne a jeho společníkem je zlost, zatrpklost, komplexy méněcennosti a neúspěšnosti, hořkost, nedůvěra, podezírání, pachtění se po majetku a penězích, přibývá nehezkých vrásek a pak nic nepomůže.
Někdo stárne s grácií, i na velmi vrásčitém obličeji je vepsáno sluníčko, radost a životní energie. A jinému už jedna jediná vráska nejenže nesluší, ale prozrazuje zlost a vnitřní nenávist ke všemu okolnímu.
Kouzlu osobnosti pomáhá umět se smát, radovat se i z maličkostí, třeba ze slunného dne, kytičky u cesty, ranního zpěvu kosů. A což teprve máte-li takové štěstí, že vás denně vítá úsměv vašich dětí, jejich vlastní myšlenky, výmysly a rozzářená očka z jejich prvních velkých výtvorů.
Důležitá je i pokora před životem samým, což není nic jiného, než právě ta vděčnost za to, že můžeme žít život takový, jaký ho máme….nejsme tu věčně.
Víte, můžu říct, že stačí pár dní v nemocnici a pak je úžasná ta jednoduchá prostá vděčnost vůbec za to, že zase vidíte své blízké kdy chcete, že můžete jít večer spát do své vlastní postele, máte zase svoji, byť ošuntělou, koupelnu a…a…a….však víte J Tak vám přeji hodně síly pro vnímání krásy každého dne!
