Jděte do kina: Ratatouille

Animovaný film si nejspíš podplatila nějaká krysí lobby, aby těmhle zvířátkům pomohl zlepšit reputaci, protože za poslední rok už tu máme třetí animák, jehož hlavním hrdinou je krysa, resp. krysák. Samozřejmě v podobě poměrně roztomilé, žádná odpudivá havěť rozšiřující nemoci. Krysák Remy je navíc tím nejroztomilejším, protože ho namaloval Pixar a to je král v říši animace. Remy tak vypadá přítulnější, milejší a dokonce i reálnější než dánský Krysík, který se nechtěně staral o pubertální Ošklivé káčátko, nebo Krysoněk Spláchnutej studii Aardman a Dreamworks. Potíž je, že Ratatouille není film jenom o krysách.

Výjimečný Remy si sice podle plánu už na začátku přisvojí veškeré sympatie, když rychle převypráví svůj rodinný příběh obsahující vytříbený čuch i chuť, místo vrchního rozeznávače jedů a touhy po práci šéfkuchaře. Jenže pak se nechá spláchnout do kanálu a potká lidi. Konkrétně mladé kuchařské nemehlo jménem Linguini, které řeší svůj vlastní nenaplněný život. A začne omletá poučka o tom, kterak každý může dosáhnout na své sny a probudit svůj talent.

I omeleta, kterou jíme často, ale může chutnat exkluzivně, když je podávaná s určitou originalitou a šarmem. Takové přísady do filmu dokážou přidat ale jenom krysy. Nejen Remy, ale všichni z jeho rozsáhlé rodiny, na kterou ani během své nové kariéry neobvyklý kuchař nezapomíná, vypadají jako plyšová zvířátka na hraní a navíc si vtipně a s půvabem přetvářejí lidský svět. Zato lidské ingredience představují obvyklé typy. Nešika objevující své skryté možnosti, zakomplexovaný napoleónek obětující kvalitu zisku, ostražitá Francouzska prosazující se v mužské konkurenci – ta tu je proto, aby se příběh mohl obohatit o zbytečnou love story… Jakmile nastoupí oni, navíc oproti krysám nepříliš půvabně animovaní, vůně francouzské kuchyně ztěžkne. Jakoby pak post šéfkuchaře převzal Disney, který Pixar před pár lety koupil, protože film chutná po jasném poselství i jasném, fyzickém, humoru, který ocení víc děti.

Kdyby to byl film jenom od Disneyho, pak by se slušelo napsat, že to je rodinný snímek, roztomilý natolik, aby navnadil na koupi malého hlodavce, dobrý oběd nebo výlet do Paříže. Od někoho, kdo zásadně inovoval žánr animáků z kategorie rodinné, když natočil Toy Story, Hledá se Nemo nebo Úžasňákovi, ale čekám víc než dlouhou, ukecanou historku z kuchyně. Tak dobrý kuchař jako je režisér Brad Bird nebo i autor námětu, Čechoameričan Jan Pinkava, by měl vědět, že nápad a nadgenerační vtipy dobře ochutí jakýkoliv kousek. Třeba jako v rozkošném němém předfilmu Unesený, postaveném na jediném originálním nápadu: mimozemštani skládají řidičák na únosy pozemšťanů.

Z lidí se půvabu a zajímavosti Remyho vyrovnává jen zapšklý kritik restaurací Anton Ego, v originále nadabovaný démonickým Peterem O´Toolem (v češtině Jan Přeučil). Jeho postava, až burtonovsky pošahaná, přináší dokonce katarzi, když ho nakonec prostý venkovský pokrm ratatouille dojme až k shovívavě sentimentálním ódám. Mnoho kritiků při gurmánských oslavách v Ratatouille zažilo podobně omamné pocity. Mně bohužel takhle pohádka nechutnala dost na to, abych nezapochybovala. O tom, jestli se značce Pixar dá ještě věřit, že . nevyniká jenom díky prvotřídní technické stránce, ale i díky příběhu.

Ratatouille, USA 2007, 110 minut. Režie Brad Bird, mluví Martin Písařík, Michal Holán, Tatiana Vilhelmová, Oldřich Vízner, Jan Přeučil nebo Patton Oswalt, Lou Romano, Janeane Garofalo, Ian Holm, Peter O´Toole. Premiéra 13. 9. 2007.

foto: Falcon