Film: Mamma Mia!

Od Moulin Rouge po Sweeneyho Todda hvězdy předvádějí, že umí taky zpívat, a režiséři předvádějí, jak umí být vizuálně kreativní. U muzikálu Mamma Mia nejde sice o dokonalé zvládnutí zpěvu a režie, ale stejně je to celé zábava, podobná jako kdybyste zašli o prázdninách s oblíbenými kamarády na karaoke party ve stylu skupiny ABBA.

Právě a jenom hity téhle disko kapely zní ve filmu, ostatně před tím varuje už fakt, že celý film se jmenuje podle jednoho z těch hitů. Takže pokud vám písničky švédské čtyřky připadají stupidní a bez obsahu, mohla by vám stupidní a bez obsahu lehce připadat i celá tahle muzikálová show. Ta sice má nějaký příběh, dokonce příběh, která docela připomíná situaci, kterou už řešila Gina Lollobridgida v italské komedii Dobré ráno, paní Campbellová. I tady je matka, dcera a tři potenciální otcové, dobrodruh Stellan Skarsgard, suchar Colin Firth a něco mezi Pierce Brosnan.  Další ingredience tvoří jedna svatba, duo věrných kamarádek a trpělivý ženich. Nevěsta se rozhodne, že ještě před svatbou chce zjistit, kdo je jejím otcem, a tak obešle všechny tři bývalé milence své matky a pozve je na svatbu. Všichni zúčastnění dostanou aspoň na chvíli sólo v nějaké písničce a mezi tím trochu mluví a řeší hlavní veseloherní zápletku, aby se ty hudební výstupy měly čím propojit.

Režisérka Phyllida Lloyd je jedna z žen, které super úspěšnou show Mamma Mia! daly dohromady na konci 90. let na londýnských divadelních prknech, odkud v různých i stejné verzi obrazila další země. Lloyd evidentně ze své divadelní praxe ví, jak inscenovat vtipná sborová muzikálová čísla. Ale jak je zapojit plynule do filmu, jak nenápadně spojit reálné exteriéry nádherného řeckého ostrova se studiovými scénami nebo jak si poradit s klidnějšími momenty, u kterých nemůže jásat tlupa rozjásaných domorodců, na to jí zřejmě zkušenosti chybí. Film tak není filmařsky působivější o nic víc než hudebně, a to mluvím o muzikálu, který zajímavější aranže schovává až na závěreční titulky, jinak skoro všechny songy podává ve stejném hlasitém disko stylu.

Ve filmu je ale spousta skvělých herců, třeba Meryl Streep, neodolatelně odvázaná, zářící a hrající, zpívající a tančící s vervou, která do filmu přináší energii i emoce. Meryl Streep dokáže fantasticky vyzpívat zlomené srdce z nepovedené lásky i z odlučování od dcery.

Zpívající herci většinou své pěvecké nedostatky dokážou vynahradit právě procítěnějším projevem, při castingu na tenhle muzikál ale evidentně pěvecké kvality žádnou velkou roli nehrály, zvlášť při obsazování mužské části rolí. Ale Mamma Mia si ničím takovým nenechá zkazit náladu. Jejím hlavním motivem je užívání života, ve kterém by neměl bránit ani věk, ani žádné milostné trable, ani orientace, ani limitované pěvecké schopnosti.

Styl Abby, stejně jako jejich doba, utekl k osobním potěšením, jednoduchým popěvkům o lásce a tancování, které skoro ani nepotřebují české titulky, abychom jim rozuměli. I proto filmová Mamma Mia nemůže nabízet nic tak zajímavého jako Across the Universe nebo i Hairspray, který zase zachycoval nadšení a naivitu první půlky 60. let. Disko od Abby dneska ale vyvolává směs nostalgie, bezstarostné zábavy i sebeparodie. A právě takový je i tenhle film. Takže – thank you for the music, the songs I´m singing, thanks for all the joy they´re bringing…

Mamma Mia!
USA 2008
108 minut
Režie: Phyllida Lloyd
Hrají: Meryl Streep, Amanda Seyfried, Pierce Brosnan, Colin Firth, Stellan Skarsgard, Julie Walters, Christine Baranski, Dominic Cooper

Premiéra 7. 8. 2008.

foto: Bontonfilm