Mladí a sex – teorie versus praxe
Nedávno mě hodně zaujala jedna studie v Sociologickém časopisu (pod názvem Sexuální chování adolescentů a riziko HIV). Věřím, že přednášky o AIDS jsou v dnešní době již stejně nezáživné jako ty o VŘSR v době nedávné (alespoň na mne to tak působí). Tato studie zjišťovala jak se vlastně sexuálně chováme a jestli na nás takovéhle přednášky a mentorování zanechalo vůbec nějaké stopy.
Tvůrci tohoto textu zjistili pro mě dost zajímavou věc a to, že ač jsou mladí lidé v ČR jakkoli dokonale seznámeni s nebezpečím AIDS, tak chovají právě naopak, než by měli. Do nedávna jsem měla utkvělou představu, že nevzdělaní v tomto smyslu jsou spíš naši rodiče či prarodiče a že my se chováme rozumněji, ale zdá se, že opak je pravdou.
Přestože mladiství v ČR patří mezi ty nejlépe informované ohledně AIDS a HIV v porovnání s jinými zeměmi, tak tyto teoretické zkušenosti jen málokdo z nich uplatňuje i ve svém praktickém životě. Jde hlavně o nechráněný sex a to právě u těch mladých lidí, kteří získávají své úplně první intimní zkušenosti. Jestliže někdo z nich používá prezervativ, tak proto aby nedošlo k otěhotnění – to je hlavní důvod, ne nějaký AIDS. Na ten u nás myslí jen velmi málo mladých lidí i přes svou informovanost a to je značně alarmující a poukazuje to na fakt, že s informacemi to nebude až tak žhavé jak se povídá. Je jich sice obrovské množství, ale předávané takovou přednáškovou formou, že asi málokoho osobně osloví.
A na druhou stanu, není to i v nás? Ruku na srdce, kdo z vás se při tom „poprvé“ staral o nějaký kondom, když jste měli tisíc jiných starostí: volný byt, rodiče zahnat někam daleko, nehlučné sousedy… a stačilo by aby zavrzala postel a dílo by se nemuselo podařit. Přece by jste neriskovali zkazit tuto chvíli otázkou: „Nemáš náhodou AIDS? Hele nasaď si radši tohle, jo?“ Nějak začínám mít pocit, že jen málo komu tohle proklouzne skrz rty. Jsme prostě nezodpovědní, jen si to přiznejme. V duchu si jen říkáme: „Proč bych to měl chytit zrovna já?“ Ale proč taky ne?!?“ AIDS toho hodně změnil v hlavách lidí, ale téměř nic v jejich postelích“
(Ahlemeyer a Ludwig)
