Ženský kolektiv? Může být peklem na zemi
Jana, která momentálně hledá práci, má jasno: v žádném případě nepůjde někam, kde jsou samé ženy. Při práci v jedné továrně se den co den potkávala s téměř dvacítkou kolegyň, a po roce trápení si jednoznačně řekla: „Už nikdy!“ Dala výpověď, protože už to nemohla vydržet.
Zdroj: archiv redakceVšeho moc škodí, i žen
„Kdybych tam strávila ještě pár dní, nejspíš bych skončila v blázinci,“ říká dnes s úlevou. „Všechny ty pomluvy, drby a urážky, spojování se dvou proti třetí, které zrovna nepřišla, mi už lezly na nervy. Nemohla jsem se soustředit na práci. Když člověk přijde ráno do zaměstnání se staženým žaludkem, co se proboha zase bude dít, je nejvyšší čas odejít,“ míní správně Jana. Čistě ženské kolektivy jsou zkrátka rizikové, i když se to třeba na první pohled nezdá. Chvilku máte pocit, že je fajn, když můžete ráno probrat ryze ženské otázky a požádat ostatní o radu a necítit se přitom jako hloupá husa. Jenže brzy pochopíte, že ono to tak nefunguje. Všeho zkrátka moc škodí, i žen na jednom místě.
Příčiny růstu napětí
Proč v ženských kolektivech roste napětí? Ženy se vzájemně vnímají jako konkurentky, což platí hlavně o pracovních skupinách, kde je větší počet žen v přibližně stejném věku. Okamžitě se začnou srovnávat, která má delší vlasy, hezčí sukni, lepší vzdělání, modernější účes. Dokážou si vzájemně závidět i maličkosti. Napětí se trochu mírní, když jsou ženy v různém věku, ale nemusí to tak být vždy. Ve hře je také žárlivost na úspěch. Co když jednu z vás povýší a ostatní ne? Hned je oheň na střeše. My ženy jsme také emočně založeny a své emoce v sobě střádáme a mnohdy je neumíme zpracovat. Není pak divu, že v hádce o banální věc své kamarádce vytkneme všechny křivdy, kterých se vůči nám z našeho pohledu v minulých pěti letech dopustila.
Jak obstát v ženském kolektivu?
Jednou z možností je utvořit si kolem sebe jakousi hráz, přes kterou prostě žádné pomluvy neproniknou. Budete sice potom za černou ovci, ale ostatní si zvyknou a nebudou vás do svých půtek zatahovat. Nevýhodou je, že pak budete úplně mimo hru, i když se třeba bude jednat o dobrou společnost akci. Druhou možností je pěstovat si svůj šestý smysl a snažit se s jeho pomocí odhadnout, co bude v dané situaci nejlepší udělat. Nejít se srdcem na dlani, což by mohla některá z kolegyň využít proti vám a snažit se obratně vycítit, co si kdy a za jakých okolností můžete dovolit. Musíte zkrátka vším obratně proplout.
Vyjadřujte názory, ale nesuďte
Žena by také neměla jít proti své přirozenosti a netvrdit před kolegyněmi, že jí něco vyhovuje, když to není pravda. Buďte prostě svá a neřešte, jestli se to některé z vašich spolupracovnic líbí nebo nelíbí. Přinejmenším se budete vy sama za sebe cítit dobře a nebudete se trápit přetvařováním. Také je dobré se vyhnout jakýmkoli kategorickým soudům typu: „Ona je“ za kterým následuje spousta nelichotivých přídavných a podstatných jmen. Kdo nám dal právo někoho soudit za to jaký je, jak se tváří nebo obléká? Vždyť my samy máme k dokonalosti daleko. Nemusíte ovšem v sobě dusit, že je vám něco proti srsti. Řekněte to, ale vyjádřete to jako svůj pohled na věc, ne jako soud o člověku.
Pracovaly jste někdy v čistě ženském kolektivu? Zopakovaly byste si to, nebo si naopak stejně jako Jana říkáte: Už nikdy? A Jak jste ustály drby a pomluvy?
Foto zdroj: profimedia.cz
