Tři fáze bolu lásky
Rozčarování, bolest a pocit beznaděje, tak to vypadá, když láska umírá či neovladatelně chřadne… Je jedno, je-li vám patnáct nebo třicet. Vždycky to bolí! Neexistuje lék na zraněné srdce, neexistuje cesta zpátky, nelze vrátit čas…
Ale protože lásky přicházejí a odcházejí, bolest ze ztráty lásky nás nejspíš potká více či méně krát každého.
1.fáze – ŠOK
Vaše vysněná láska je stoprocentně neopětovaná, srdce vašeho idolu zaplňuje někdo jiný. Váš do té doby jistý a stabilní vztah se rozpadl, najednou už pro toho druhého nejste tím, o koho se chce opřít… Rozchod! Anebo snad nejhorší varianta, a tou je nevěra. A nejhorším šokem je chvíle, když máte smůlu a vidíte ty dva při činu. Pokud je vám nějakých -náct a vztah nebyl nějak vážný, bývá to obvykle konečná stanice vaší lásky. Je-li vám o pár let víc či máte dokonce společné bydlení, je zde ještě prostor pro nějakou diskuzi či odpuštění. Ale – ne vždy!
Je to šok! Vyschne vám v ústech, zatočí se vám hlava, je vám jako byste dostala herdu do žaludku. Šok se vším všudy! Následující chvíle jsou jako ze snu, často si ani nepamatujete, jak že jste se dostala domů…
Je to jedno, v tu chvíli je tu beznadějný pocit, že vás nikdo nemiluje, nikoho nezajímáte, že jediné možné životní štěstí vám právě někdo pošlapal či vám proklouzlo mezi prsty.
2.fáze – TRÁPENÍ
Druhá fáze bolí, bolí a ještě jednou bolí. Šoku po chvíli přejde a vy máte až příliš velký prostor na přemýšlení nad případnými „proč“ a „kdyby“. Jste duchem nepřítomna, přepadají vás návaly smutku a pláče. Jíst vám nechutná, nebo naopak sladkostmi či řízečky zatlačujete smutek někam do hloubek.
Neustále se vám v myšlenkách vrací ten okamžik prohry a k tomu přesvědčení, že láska prostě bolí….
Každá rána potřebuje čas, aby se zahojila a i tahle rána na duši se jednou zahojí. Jizva však možná zůstane.
3.fáze – ZNOVU ŽÍT
Dříve či později to zase přijde, černý odstín světa se rozplyne a na chvilku se objeví sluníčko, upřímný a srdečný úsměv či těšení se na nějakou maličkost. Může to trvat dny, týdny i měsíce, záleží na hloubce lásky a zraněného citu. A myšlenky „co by kdyby“? Nezmizí nikdy úplně, ale máte na ně již svoji odpověď: „Nic, jeho chyba!“ Na vás přece čeká někde někdo úplně jiný, lepší…
Žádný partner na světe nestojí za věčné trápení a nekonečný smutek. Okolo vás jsou desítky, možná stovky těch, kteří by se k vám hodili, takže otevřete oči, hoďte se do gala a zpozorněte! Máte se na co těšit, nové začátky jsou nejkrásnější!
