Tchýně nám zničila manželství!

Když z vás udělají neschopného štvance
Trpíte a jako malé dítě se těšíte na okamžik, kdy za nimi zaklapnou dveře. Když už stěží udržujete slzy, konečně ta chvíle nastane a vy máte zase týden klid, než celé martyrium začne nanovo. Nic neděláte dost dobře. Omáčka podle tchyně není dobře ochucená, knedlík zase příliš tvrdý. Záclony nemáte dost čisté a jak je možné, že jste ještě nestihla utřít prach v kredenci? Po třech hodinách podobné slovní masáže se i ta nejsebevědomější mladá dáma bude cítit jako neschopný štvanec. Dospěje k názoru, že podle rodičů svého manžela není hodna žít s tak dokonalým mužem. Co na tom, že je na všechno sama a muž jí až na výjimky s ničím nepomůže? Zvládat všechno levou zadní a ještě u toho být usměvavá je přece její povinnost!

Trpělivost přetekla
„Přesně tohle jsem zažila,“ potvrzuje tyto řádky ze života pětapadesátiletá Věra. „Tchýně na mně nikdy nenechala nit suchou. Vlastně se dnes sama sobě divím, že jsem to vydržela tak dlouho,“ vzpomíná na své patnáct let trvající manželství. Přiznává, že nebýt pronásledování partnerových rodičů, možná by jí vydrželo dodnes. „Nejvíc mne mrzelo, že se za mne Milan nikdy nepostavil a to ani v maličkostech. Pak bych ten tlak asi zvládla, kdybych věděla, že mám z jeho strany podporu. Jenže takhle jsem se cítila jako bojovník s větrnými mlýny.“ Jednoho dne pohár její trpělivosti přetekl.

Pomohli by mu leda do hrobu
Velice podobná situace ale může nastat, i když na rodinu tlačí rodiče partnerky. Čtyřicetiletý Petr, dnes už bývalý manžel stejně staré Hany, tráví většinu volných chvil s partou v hospodě. Někdy přijde domů úplně opilý, ale teď už to nikomu nevadí. „Měli jsme se hned po svatbě odstěhovat. Kecali nám úplně do všeho. Nic jsem neudělal dost dobře. Nenáviděl jsem je,“ mluví o rodičích své ženy. Jako mladí manželé se nastěhovali do horního patra domku patřícího Haniným rodičům. Ti měli všechno pod kontrolou. Přišlo dítě, syn a snažili se pomáhat. „Pokračovat to ještě pár let, pomohli by mi leda do hrobu,“ komentuje jejich přístup vztekle Petr. Postupně začal hledat útočiště mezi kamarády v hospodě. „Konečně měla tchýně záminku jak naočkovat Hanu, aby se mne zbavila,“ dodává lakonicky. Je přesvědčený, že kdyby nežili s jejími rodiči, mohli být spolu dodnes.

[[related]]

Jak předejít podobným situacím?
1. Najděte si s partnerem byt, kde budete mít soukromí. Pokud z finančních důvodů musíte žít pod jednou střechou s rodiči svými nebo partnerovými, snažte se vyřešit vše tak, abyste měli oddělený zamykatelný vchod a respektujte vzájemně svoje soukromí

2. Ať už bydlíte s rodiči blízko sebe či daleko, předem se na termínu návštěv domlouvejte. Přepadovky jsou tabu a návštěvy by neměly být příliš časté. Ideálně tehdy, kdy se na ně začnete těšit. Pokud takový okamžik nenastane nikdy, jednou za půl roku se to snažte přetrpět.

3. Pokud přišli na návštěvu vaši rodiče a kritizovali vašeho partnera, po jejich odchodu mu dejte najevo, že má vaši podporu a vidíte věci s nadhledem: „Vím, že ti máma vyčítala, že jsi ještě neopravil tu poličku. Ale já chápu, že jsi toho v poslední době měl v práci moc. Kvůli jedné poličce se přece svět nezboří, “ jsou slova, která mu dodají potřebný klid. Bude vědět, že ho máte ráda a stojíte při něm.

4. Špinavé prádlo si perte doma sami. Nedopusťte, aby vám rodiče dělali rozhodčího ve vašich manželských sporech. To je vaše soukromá věc. Vyřizovat si partnerské neshody přes rodiče je přímá cesta do pekel, respektive k rozvodovému soudu.

5. Nebojte se partnerovi říci, že tentokrát tu jeho rodiče nechcete. Buďte ovšem diplomatická. „Chápu, že by tvoje maminka ráda přijela, ale já jsem v poslední době hrozně unavená z práce. Doma nestíhám nic udělat a chtěla bych, abychom měli alespoň chvíli času jenom sami pro sebe. Nemyslíš, že by bylo prima jít se v neděli projít do přírody? “ Jak se říká, chytrému napověz…

A jak jste na tom vy s tchánem a tchýní? Umíte je udržet v patřičných mezích, nebo vám mluví do života víc než je zdrávo?