Svádí mě manžel kamarádky

Se Šárkou se znám už ze střední školy. Obě jsme zdravušky a po maturitě jsme sehnaly práci ve stejné nemocnici, akorát každá na jiném oddělení. Šárce se líbil jeden doktor z ortopedie, pořád o něm básnila, jaká z něho čiší mužná energie, nakonec už nemluvila o ničem jiném. Trochu jsem si z ní utahovala, na můj vkus byl starý (no dobře, tak sedmatřicet, ale pro dvacetiletou holku je to zenit, chápete). Díky rychlé informační službě, kterou v naší nemocnici spolehlivě zajišťují služebně starší sestry, jsme se dozvěděly, že je ortoped Michal rozvedený a nemá ani přítelkyni.

Protože jsem byla zvyklá na funkci prostředníka a dohazovačky, do které si mě dřív najímali jak kluci, tak holky, vzala jsem to profesionálně do svých rukou a s Michalem se prostě seznámila. Takové seznámení je velmi jednoduché, když vám o chlapa osobně nejde – odpadne stres, nervozita, tréma i stud a chováte se přirozeně. Michal byl přátelský, nebyl problém s ním chvilku postát na chodbě a zakecat se, a odtud už byl jenom krůček k onomu osudovému: „Jo, a tady to je moje kamarádka Šárka.“

Poprvé jsme zašli na kafe ve třech, pak jsem je už nechala, aby chodili sami. Šárka je pěkná holka, prsatá, blonďatá, a úspěch byl okamžitý. Za rok a půl se vzali. Libovala jsem si, jak se mi to pěkně povedlo. Jenomže v posledních měsících něco není, jak má být. Poprvé mě to trklo, když jsem odcházela z ranní směny a svěřila se Michalovi, že mířím za kamarády na skleničku. Řekl mi: „Tak tam nezlob!“ To bych ještě brala jako takovou kamarádskou rozvernost. Jenomže za dvě hodiny, když jsem už seděla ve vinárně, mi od něj přišla esemeska: „Nezlobíš?“ Co jsem mu na to měla napsat? „Holky vždycky trochu zlobí,“ odepsala jsem. A on na to: „Sexy holky vždycky zlobí.“ Radši jsem nereagovala a nechala to být.

V nemocnici ale začalo být trochu dusno. Měla jsem pocit, že Michal schválně vyhledává příležitosti, aby se mnou mohl být sám. Systematicky jsem se mu vyhýbala, ale někdy to nešlo. Když mě za ním poslala vrchní sestra (ostřílená semetrika) s nějakými papíry, nemohla jsem se tomu vyhnout. Chtěla jsem mu lejstra podat mezi dveřmi, ale vtáhl mě dovnitř a zavřel za mnou. Vzal mě kolem pasu a začal mi vysvětlovat, že se mu už delší dobu moc líbím. Že jsem mu byla od začátku sympatická, taková příjemně „ukecaná“, bylo mu se mnou dobře. A že jsem nějaká jiná, že je ze mě kočka.

No, mám jiný účes, než jsem nosila dřív, docela jsem i zhubla a chlapi se za mnou otáčejí víc. Měla jsem pár úletů, ale nic vážného, vztah mi zatím nevydržel déle jak půl roku. Čekám na prince. A rozhodně nezamýšlím ulítnout s manželem svojí nejlepší kamarádky! To jsem mu také řekla.

Napjatá atmosféra nicméně pokračuje. Michal se nevzdává, sem tam mě pohladí po zádech, pravidelně tak jednou týdně mi navrhne, abychom se někde sešli o samotě. Vyčerpává mě to. Ačkoli jsem jindy slepičí zadnice, nemám sílu o tom povědět Šárce. Bojím se, že v ní ztratím kamarádku a rozbiju jí manželství, na druhé straně by ale možná bylo lepší, aby o Michalově povaze věděla, dokud s ním nemá dítě. Přemýšlím o tom, že dám výpověď. Ale měnit práci jenom kvůli tomuhle blbovi? Jsem bezradná.