Proč muži milují a nenávidí ženy zároveň?
Mám kolem sebe stále víc a víc žen, které jsou zmateny z toho, že se jejich „Pan Úžasný“ rázem změnil na „Pana za trest“. V jediném okamžiku je z milujícího partnera partner nenávidějící a zlostný.
Zdroj: archiv redakceNáladovost je přece doménou žen, říká se. Copak je tedy zrovna ten váš výjimkou? Má „svoje dny“ stejně jako ženy, nebo je to schizofrenní magor? V jednu chvíli Vám nosí květiny a nechává na zrcadle zamilované vzkazy a najednou je naštvaný, vztahovačný a obviňující.
Bavil jsem se o tom s kamarádem a jeho slečnou. On si je vědom toho, že se mu najednou změní nálada a chování k ní, ale připadá mu to naprosto ospravedlnitelné. „Kdo by se nenaštval, když se na mě tváří takhle?“ říká on. Ale i já vidím, že to nebylo v jejím chování, ale v jeho. „Dováděla mě někdy k šílenství,“ říkal pak později, „miloval jsem ji a nenáviděl zároveň.“ Připadal si trochu jako blázen, a nejen on. Když jsem mluvil s ní, nechápala, co to do něj vždycky vjelo.
On si připadal frustrovaný životem a ženami. Ona myslela, že má smůlu na chlapy. Ani jedno ale není pravda. Podle průzkumů, které provádí antropolog David Gilmore: „Muži milují a nenávidí ženy ve stejný moment a se stejnou silou. Většina mužů totiž cítí jednak neovladatelnou potřebu mít ženu, zároveň však také odpor k této potřebě, která je činí nesvobodnými.“
Gilmore studoval a osobně projel kultury západní Evropy, Blízkého i Dálného východu, džungle Jižní Ameriky i náhorní plošiny Nové Guineji. Pozoroval primitivní kmeny i nejmodernější společnosti a došel k závěru. Všude a vždy mají muži sklon a tendenci bát se žen a nenávidět je.
Samozřejmě, že se to netýká naprosto každého muže. Záleží na individualitě, společnosti a výchově. Pro některé je strach a vztek nekontrolovatelný. Většina jej ale zvládá. Až do okamžiku, kdy se toho na ně navalí prostě moc a přijde stres.
Podle Gilmora je tato dynamika lásky/nenávisti hluboce zakořeněna v mužské psyché díky unikátnímu druhu závislosti na ženském pokolení. „Ve většině kultur totiž muž od malička závisí na své matce a později partnerce, které mu připravují jídlo, starají se o domácnost, dodávají psychickou a emocionální podporu a celkovou kultivaci životních podmínek“ tvrdí Gilmore.
Milujeme ženy za to, co nám nabízejí a dávají, ale zároveň se takové závislosti bojíme.
Kamarád přiznal, že se „kolikrát chtěl v některých vypjatých momentech schoulit do jejího náručí a zůstat tak navždycky v bezpečí,“ ihned však dodává, že ho jen tato samotná myšlenka vyděsila k smrti. Podle Gilmora má totiž muž strach, že v okamžiku, kdy by se síle ženy naprosto svěřil a podvolil, nikdy by se již nepostavil na vlastní nohy. „Je to strach, že by zůstal již navždy v dětském stádiu a ztratil by nezávislou mužnost jednou provždy.“
A vlastně to zní celkem lákavě i pro mě…brrr
