Nejsem divná, jsem jen asexuální!
Někdo holky, jiný vdolky, praví známá lidová typologie. Přesto nám připadá nenormální, když někdo netouží po holkách (ani po klukách) vůbec. Přijali jsme homosexualitu, dokážeme pochopit závislost na sexu… ale asexualita? Existuje vůbec někdo, komu intimní spojení s druhým člověkem nic neříká?
Existuje. Podle studie publikované v americkém magazínu Journal of Sex Research se celé jedno procento populace nikdy necítilo sexuálně přitahováno k druhé osobě. Oproti celibátu, který vychází ze životní volby a přirozené touhy potlačuje, asexualita je vrozenou sexuální orientací, vysvětluje na svých internetových stránkách sdružení asexuálů AVEN. Asexuálové přitom často narážejí na nepochopení ze strany okolí, které se v nich snaží milostnou touhu všemožnými způsoby probudit. Panuje představa, že dotyčný člověk musel prodělat nějaké trauma v dětství nebo prošel příliš konzervativní výchovou, a teď kvůli tomu není schopen normálního sexuálního spojení. Asexualita v pravém slova smyslu ale s psychickými traumaty vůbec nesouvisí.
A neznamená ani naprostou neschopnost sexuálního prožitku, jak by se mohlo na první pohled znát. Jsou asexuálové, kteří pravidelně masturbují, někteří si dokonce zvykli na svůj dlouholetý protějšek a fyzicky jsou sexuálního spojení schopni. Podle definice asexuality se tito lidé necítí přitahováni k druhým, ale to neznamená, že nejsou schopni prožívat milostné vzrušení vůbec.
Stejně tak není na místě ani domněnka, že asexuálové nejsou schopni partnerského vztahu a nevyhledávají ani vztahy přátelské. Samotný fakt, že někoho nezajímá sex, neznamená, že se o nebude zajímat o osobnosti druhých lidí na psychické nebo citové úrovni. Naopak, celých 44 procent jedinců hlásících se k asexualitě prošlo nebo prochází dlouhodobým vztahem i manželstvím. Náklonnost a romantiku prožívají stejně jako „normální sexuálové“, mohou se rádi líbat i mazlit, jen s tím rozdílem, že k lásce nepotřebují sex jako takový.
Je možné, aby asexuál vytvořil fungující vztah s někým, kdo je „normálně“ orientován? Podle sdružení AVEN takové svazky existují, i když řada asexuálů raději preferuje svobodný stav. Záleží na dohodě obou partnerů, zda mezi nimi bude probíhat fyzický kontakt, případně jak často a jakým způsobem. „Některé páry neprovozují sex vůbec, jiné se dohodnou na kompromisu a občas za určitých okolností k sexuálnímu styku přistoupí, případně si najdou praktiky, které budou pro obě strany přijatelné,“ uvádějí zástupci sdružení.
Protože asexualita není porucha ani nemoc, nedá se léčit. Stejně jako homosexuála nepředěláte žádnou terapií na heterosexuála, nemůžete očekávat, že bude možné časem zvýšit asexuálův milostný apetit. Nedá se dělat nic jiného než pochopit… a tolerovat.
