Jak odhalit lež

Následující metody pro zjištění, jestli člověk lže, jsou často používány v policejním vyšetřování. Jsou také užitečné pro vedoucí pozice, zaměstnavatele a pro každého, kdo je denně vystaven situacím, kdy může rozpoznáním pravdy a lži předejít podvodům, či jiným nepříjemnostem.

Znaky lži

Řeč těla

• vyjadřování je strnulé, škrobené, s minimální gestikulací. Pohyby rukou, paží a nohou směřují spíše k tělu
• osoba, která vám lže se bude vyhýbat očnímu kontaktu
• dotýkaní se obličeje, krku a oblasti úst, dotýkání se a škrábaní nosu, nebo oblasti za uchem můžou být také příznaky lhaní. Naopak, pokud někdo lže, není pravděpodobné, že se dotkne oblasti svého hrudníku/srdce otevřenou dlaní.

Emocionální projevy a protiklady

• načasování a trvání projevů emocí není přirozené. Vyjádření emocí je opožděné nebo trvá déle než za normálních okolností, a pak náhle končí
• načasování projevů emocí nekoresponduje s větami a slovy, které je doprovázejí. Například: „Moc se mi to líbí!“ řekne někdo, když rozbalí dárek, a až poté se usměje, kdežto přirozeně se úsměv objeví společně se slovním vyjádřením
• gesta a mimika nesouhlasí s verbálním vyjádřením (např. mračení doprovázející slova: „Miluji tě“)
• když někdo předstírá emoce (jako radost, překvapení, smutek, strach), výraz tváře se omezuje pouze na pohyby úst a oblasti kolem nich, namísto celého obličeje. Například: když se smějete přirozeně, je v úsměvu zahrnutý celý obličej: tváře, oči, čelo. Obočí se posune mírně dolů, líce nahoru, kolem očí se vytvoří vrásky.

článek

Interakce a reakce

• osoba, která se cítí vinna, se staví do obranné pozice. Nevinná osoba obvykle přechází do útoku
• když lžete, je vám nepříjemné stát tváří v tvář tomu, kdo klade otázky. Máte tendence otáčet se hlavou nebo celým tělem jinam
• kdo lže, často nevědomky umisťuje věci (hrnek, knížku, atd.) mezi sebe a vás.

Slovní souvislosti

• kdo lže, pravděpodobně použije vaše slova, až bude odpovídat. Například: „Ty si snědl moji čokoládu?“ Odpověď: „Ne, nesnědl jsem tvoji čokoládu.“
• aby lidé nemuseli lhát, používají také nepřímé vyjádření. Odpovídají bez toho, aby dotazované přímo popřeli
• kdo se cítí vinen, často hovoří víc, než obvykle, aby vás přesvědčil, přidává nepodstatné detaily. Kdo lže, tomu je ticho a pauzy v konverzaci velmi nepříjemné. Když tedy v správnou chvíli zachováte mlčení, může se lhář zamotat a prozradit, nebo přiznat
• Když lžete, podvědomě vynecháváte zájmena (já, mně, tobě,…) a hovoříte monotónně. Když říkáte pravdu, zájmeno zdůrazňujete stejně, nebo více, než ostatní slova ve větě
• další známkou lži, jsou chyby v gramatice a větné stavbě. Věty jsou často zmatené
• pokud si myslíte, že vám někdo lže, změňte téma rozhovoru, lhář vás bude ochotně následovat a hned bude vypadat uvolněněji. Kdo se cítí vinen, uvítá změnu tématu, jakkoli náhlou. Kdo má čisté svědomí, bude náhlou změnou zmatený a pravděpodobně se bude chtít vrátit k předchozímu tématu, nebo jej alespoň uzavřít.

článek

Můžete namítnout, že jakmile si tato pravidla někdo přečte, stane se dobrým lhářem. Inu, existují lidé, kteří to dokáží, protože jsou buď dobrými herci, nebo léta trénovali… Ale naprostá většina lidí, není schopna tyto projevy kontrolovat, protože jsou absolutně bezděčné a ani si je neuvědomují. Navíc, když je člověk dohnán ke lži, je to většinou náhle, kdy je zastižen nepřipraven.

Na druhou stranu, jen to, že u někoho zaznamenáte nějaký z uvedených projevů, neznamená, že lže. Všechna tato pravidla musí být porovnána s tím, jak se dotyčný chová za „normálních“ okolností.

Foto zdroj: profimedia.cz