Těhotenství: Štěstí a radost nebo nervy na pochodu?

Jako těhotná jsem pracovala až do osmého měsíce těhotenství a cítila jsem se fajn. Mé dvě dcery se také staly matkami a mladší z nich se těší na miminko právě teď.

A já zjišťuji, jaké jsou neskutečné a převratné rozdíly mezi mým mládím a dnešním. Možná je to tím, že ženy se rozhodují mít děti ve stále pozdějším a pozdějším věku, možná přílišnou informovaností, možná snadno dostupnými informacemi, ať už ze specializovaných časopisů, nebo z internetu.

V každém případě je jasné, že dnes je „těhulka“ chodící do práce s bříškem spíše raritou než obvyklým jevem. I má dcera je od druhého měsíce na rizikovém těhotenství. Zatímco při prvním dítěti byla poměrně v klidu a zdálo se mi, že si to krásně užívá, dnes je z ní nervózní uzlíček. Nejdříve se bála, aby vše proběhlo dobře a miminko se uhnízdilo tak, jak má. Bála se samovolného i zamlklého potratu.

[[related]]

Když už přešlo to nejrizikovější období, začal stres, zda projde testy krevními, testy na vývojové vady, testy na cukrovku. Je pod neustálým dohledem pana doktora, několikrát byla na ultrazvuku a stále leží v knihách, kde zjišťuje, jaké možné problémy by mohly nastat.

Tak mám takový pocit, že my dříve narozené a možná i maminky, které otěhotněly v nižším věku, jsme si těhotenství užívaly mnohem více. Nevěděly jsme nic o problémech, které mohou nastat, lékaři nás informovali jen o problémech, které už nastaly. Neměly jsme tušení, co to jsou triple testy ani amniocentéza, a možná právě proto nám bylo dobře…

Také máte pocit, že na dnešní nastávající maminky je vyvíjen možná až přílišný tlak? Že i ony sobě škodí tím, jak se snaží najít co nejvíce informací a společně s nimi nacházejí logicky i ty negativní? Také si myslíte, že když už si to některá maminka přeci jen užívá, tak ji okolí děsí historkami, které se staly jim, jejich známým, nebo prostě jedna paní povídala? Také vás napadá, že být dneska těhotná je namísto radosti jeden velký stres?

Foto zdroj: profimedia.cz