Zažijte souznění s duší hor – skialpinismus

Zjednodušeně lze říci, že skialpinismus vyjadřuje volný pohyb zimním horským terénem mimo značené cesty a upravené svahy, který se může více blížit lyžování nebo naopak horolezectví. Tento sport může mít přitom mnoho podob – od příjemné procházky vzhůru horským úvalem a následným pohodovým sjezdem čerstvým prašanem do údolí, přes výstup za použití sněžnic či lyží s tuleními pásy, až po velmi náročný horolezecký výstup za pomoci klasického horolezeckého vybavení a sjíždění velmi strmými skalnatými úbočími se sklonem téměř 45°, kde nejsou výjimkou ani několikametrové seskoky ze skalních útesů. V zásadě si každý z nás může vytvořit své osobité pojetí skialpu, které mu bude zcela vyhovovat, přičemž může vybírat zhruba ze tří úrovní podle obtížnosti. Záleží vždy pouze na naší fyzické kondici a odvaze, pro kterou z odnoží se rozhodneme.

Skitouring je lehčí a nejoblíbenější variantou skialpinismu, kterou provozuje převážná část lidí. Jde o příjemnou kondiční turistiku na lyžích, procházky údolím na zasněžený kopec, jednodenní i vícedenní přechody horských hřebenů s následnými sjezdy. Jak si nenechat větrem a sněhem zničit oči, se dozvíte v článku Zimní pasti na oči.

U druhé varianty, tzv. Extrému, pohodovou nenáročnou turistiku nečekejte. Výstupy se odehrávají často v regulérním horolezeckém terénu, kde dojde i na využití jistícího lana, maček a cepínů. Sjíždějí se zcela obvykle svahy se sklonem větším než 40° a lyžuje se ve výškách nad 5 500 m. Jedná se tedy o variantu pro skutečně odvážné a zdatné sportovce, kteří si touhu po zvýšené hladině adrenalinu naplňují skrze namáhavé a nebezpečně vzrušující skialpinistické radovánky.

Obtížnost skialpinistické túry závisí především na tom, jak strmými a exponovanými svahy se stoupá vzhůru a jak prudké a náročné svahy se sjíždějí. Zároveň je třeba věnovat pozornost aktuálním sněhovým a ledovým podmínkám. „Náročnost se odvíjí i od toho, jakou máte šanci přežít případný pád. To závisí na expozici svahu, tj. možném pádu a průletu skalní stěnou, kterou sjíždíte, a na rozmístění skal na spodu žlabu, kterým zrovna letíte.“, doplnil Dušan Stuchlík, zkušený horský vůdce, člen Mezinárodní asociace horských vůdců (UIAGM) a zároveň produktový manažer HUDY sportu.

Třetí variantou je závodní skialpinismus, jehož podstata tkví v jedno i vícedenních výpravách spojených s extrémními sjezdy za co nejkratší dobu. Výhled při lyžování je převážně omezen na konce lyží závodníka před vámi, přičemž vám celý závod obvykle „zpříjemňuje“ akutní nedostatek přísunu kyslíku. „Závodní skialpinismus většinou přitahuje soutěživé typy s masochistickými sklony!“, poznamenal Dušan Stuchlík.

Co neodmyslitelně patří ke skialpinismu a bez čeho se nemůže žádný skialpinista obejít, je především správná a kvalitní výstroj. K základnímu vybavení patří skialpové/freeridové lyže se speciálním vázáním a boty konstruované jako kombinace plastových pohorek a lyžařských bot, které umožňují pohodlný výšlap i sjezd. Neodmyslitelné jsou také stoupací pásy a teleskopické hole. Pohyb ve volném neupravovaném horském terénu s sebou nese i nebezpečí lavinových sesuvů. K nezbytnému vybavení skialpinistů se proto řadí i základní lavinový, tzv. safety set. Ten by měl čítat minimálně lavinový vyhledávač, sněhovou lopatu, lavinovou sondu a v neposlední řadě lékárničku a bivakovací vak pro dvě osoby. Jak neprochladnout a vyhnout se nachlazení, si můžete přečíst v článku 8 fíglů, jak přežít zimu bez nemocí.

Pokud vás skialpinismus láká či jej aktivně provozujete a plánujete výpravu bez zkušeného horského vůdce, neměli byste rozhodně podceňovat teoretickou přípravu. Předně se naučte zacházet s veškerým vybavením, túru pečlivě naplánujte s přihlédnutím k vlastním možnostem a schopnostem, přesvědčte se, že se dobře umíte orientovat v mapě a terénu. Na základě teoretické znalosti, kterou je vhodné načerpat z odborné literatury, se pokuste posoudit nebezpečí lavin a monitorujte předpověď počasí.