Zázračně otěhotněly díky knize – my víme, kdo za to může!

Wahlgrenis je známá „čarodějka“, chcete-li, která na těchto stránkách WAHLGRENIS.CZ  už roky pomáhá lidem udělat si v životě jasno a najít k sobě správnou cestu. Jak říká, „má to jinak“, ale je to milé a osvěžující, její pohled na svět, i přes tisíce vyslechnutých smutných příběhů nemá trpkou příchuť a i přesto, že není nechutně sluníčková, je příjemně pozitivní a dokáže ukázat, z čeho se poučit a kam jít dál. Čaj s Wahl mi připomněl, že jsem byla téměř vybitý monočlánek a v jejím obývacím pokoji jsem konečně zaparkovala do nabíjecího doku. A zatímco se „nabíjím“, si povídáme.

Wahl, děkujeme, že jste si na nás udělala čas. Gratulujeme ke knížce a hned první otázka je, co vás k jejímu napsání vedlo?
Na úvod bych i já chtěla poděkovat za milé pozvání. Knížka se nerodila od stolu, jak by si snad mohl někdo myslet. Neseděla jsem a nesepisovala k sobě jednotlivé pasáže. K myšlence, že by měla taková knížka vůbec existovat, mě dovedly samotné ženy, maminky, které po kontaktu se mnou otěhotněly, ač verdikt lékařů v mnoha případech vyzníval jinak. Tyto příběhy – celé komunikace mezi mnou a těmito tehdy ještě nešťastnými ženami – byly publikovány na internetu (www.wahlgrenis.cz). Často i čerstvé babičky volaly po této knížce. Vnímám, že je něco jiného číst si na internetu nebo si poplakat nad klasickou knihou. Jednotlivé příběhy promlouvají srozumitelným jazykem, kterému každá žena rozumí. Nejsou tady žádná tajemství, žádné čáry, vše je podáno srozumitelně tak, že nikdo nemusí mít strach do tohoto „procesu“ vstoupit.
V tuto chvíli se již počet narozených miminek blíží ke dvěma stovkám. Neměla jsem tvůrčí ambice, nepsala jsem knihu se záměrem se zviditelnit, přesto se kniha měla „narodila“ a teď už jsem ráda, že je na světě. Přes ni se ke mně dostává stále více žen, které už třeba začínaly uvažovat o umělém oplodnění. A přicházejí k nim miminka přirozenou cestou.

Co byste řekla, že je dnes hlavní problém žen? Nemyslím jejich osobní ale co je největší nátlak na ně? Proč tedy nemohou otěhotnět?
Snad devadesát procent žen, s kterými jsem se setkala, tvrdí, že se jim nedaří otěhotnět. Obvykle dojdou s partnerem do jistého bodu, sestěhují se, postaví dům, odjedou na dovolenou k moři a začnou se „snažit o miminko“. Takhle to ale nefunguje. Miminka přicházejí do tohoto světa s jistými plány, které nemusí ladit s tím, jak to mají rodiče. Často jsou to příběhy z minulých životů, které promlouvají právě až dnes. Na ty je třeba se podívat nejdříve. Občas sice slýcháme, že nemožnost otěhotnět je hlavně psychického rázu, že stačí, aby se žena uvolnila a přestala na těhotenství myslet. Někdy to tak může být. Ovšem minulé životy mluví mnohem jednoznačněji. Stačí pochopit třeba jen jedinou situaci, jediný okamžik, jediné slovo z minulého života, a žena je prakticky ihned těhotná.

Co si myslíte o umělém oplodnění?
Umělé oplodnění nepředstavuje podle mého názoru cestu, kterou by měla miminka vstupovat do tohoto světa. Vnímám všechno, co se nám děje a co se nás dotýká, s obrovskou pokorou. Nemůžeme si dovolit jít proti přírodě, proti universu, nebo třeba proti bohu, chcete-li. To, že se za pomoci skalpelu v laboratoři spojí dvě buňky a začne se vytvářet lidský zárodek, příliš přirozeně nevyznívá. Málokdo si vůbec dokáže připustit informaci, že tímto způsobem sem přicházejí jiné duše, ne ty, které přijít mají. Ale tohle nyní nemůžeme pochopit. Vždyť prvním dětem ze zkumavky je teprve něco málo přes třicet let. Co to je proti nekonečnosti vesmíru? Dorazila ke mně sdělení, že to, co se děje v laboratořích pod rouškou IVF, není v pořádku. Ale přijít k tomu jako lidstvo budeme muset sami. Ostatně za všechno se platí. Jedna moje známá pracuje v porodnici a říká, že na každém nově narozeném miminku pozná, jestli bylo počato přirozenou cestou nebo přes IVF. Děti narozené po umělém oplodnění nemají z karmického hlediska propojení se svými rodiči, jsou to duše, které začínají svou dráhu na tomto světě. Nám by ale mělo jít o vazby z minulých životů, které čekají na pokračování právě teď.

Komu kniha může pomoci?  A co v ní čtenáři mohou čekat? Komu hlavně je určená?
Knížka je v první řadě určena ženám, které by se rády staly maminkami. Je zde kromě úvodní části zveřejněno čtyřicet příběhů žen, které ve vztahu k budoucímu těhotenství nevyznívaly příliš optimisticky. Přesto k nim miminka dorazila. Jsou zde dialogy, které se honí v hlavě každé ženě, která vnímá, že k ní miminko nepřichází. Ovšem zajímavé je, že si knížka už našla cestu k mnohem širšímu čtenářskému publiku. Dokonce je považována za jakousi bibli pro ženy, kde je popsán nejen akt plození, proces krásného milování, ale i tajemství života, to, jak by se mělo tzv. plout.
Knížky posílám na dobírku po celé České republice a dají se objednat na mých stránkách wahlgrenis.cz. Prodávají se  také v Praze U Džoudyho a v Pardubicích v Kamale. Na Slovensku expedici knih zajišťuje Štúdio Nádherná v Bratislavě, zde funguje e-shop i osobní odběr. Nedávno byla knížka umístěna v databázi e-knih, takže už ji mohou číst i majitelé čteček.

Wahl, na vašich stránkách odpovídáte na prosby a dotazy lidí, objednávají se k vám, pořádáte semináře, kde se opět lidé vypovídávají z bolesti, jak tohle zvládáte?
Můj web na internetu existuje již téměř deset let. Je to web netypický, vznikal především jako  deník, kam zaznamenávám, co se mi děje v životě.Už od počátku jsem vnímala zpětnou vazbu, reakce, které přicházely a přicházejí, mi dávaly jasné sdělení, že má slova jsou pochopena, že jim lidé rozumí. Dnes je web plný ohlasů z celého světa. Nedávno jsem spočítala, že si jej čtou lidé ve 124 státech. Musím touto cestou poděkovat za obrovskou vstřícnost, kterou přes monitor vnímám. Kromě toho odpovídám na dotazy k otěhotnění, zdravotnímu stavu, reaguji na vztahové i jiné záležitosti, vykládám sny. Navíc ještě vnímám i informace, které ke mně přicházejí tzv. shora. Přicházejí ke mně poselství, s kterými postupně pracuji. Touto cestou vznikly moje věštecké pomůcky. Nepoužívám žádné klasické karty. Pracuji s šestiúhelníky (plástve), s trojúhelníky (trojklany), kruhovou věšteckou mapou, ale je toho mnohem víc. Tyto všechny „pomůcky“ ke mně tzv. přišly, definují prostor, v kterém se mohu pohybovat. Zpětná vazba přes přímý kontakt s ženami je úžasná. S ženami se setkávám nejen při osobních konzultacích, které mi připadají nejintimnější, ale pořádám i jednodenní nebo víkendové semináře nebo přednášky, kde se z očí do očí vidím se ženami, které něco trápí. Dalo by se říci, že vyvrcholením celoroční činnosti je za ideálních podmínek týden v Krkonoších – Malé Úpě (který se konal v letech 2008 – 2012), kde je dostatek prostoru dát všemu volno. Tady se sejde skupina asi 25 lidí. Jde mi především o radostný prožitek, který se tady dostává do hlavní roli. Nejde o výkon, nesoutěžíme. Vracíme se k aktivitám, kterým jsme se věnovali v dětství, malujme, vyrábíme z korálků nebo z drátků nejrůznější ozdůbky, pracujeme s keramickou hlínou, hrajeme na tibetské mísy, bubnujeme na jambee nebo na šamanské bubny, jak to kdo cítí. A kromě toho využíváme horské podmínky, které se nám přímo nabízejí, necháváme promlouvat přírodu, nasloucháme větru, vítáme slunce, pijeme vodu ze studánky, tančíme nebo jen tak ležíme na trávě. Vnímáme vlastní kořeny, které najednou jsou živé, jsou tady a teď na svém místě. Vracíme se do stavu, který je nám vlastní. Televize se například vůbec nezapíná. O tento „program“ je velký zájem, obvykle bývá plno už na jaře.

Wahl, poradíte, kde můžeme my ženy hledat nějaké pohlazení na duši, když časopisy a televize nám neustále ukazují, jak nedokonalé jsme, a muži po nás vyžadují, abychom byly více jako ty krásky na fotografiích, které ale také tak v reálu nevypadají? Jak si uvědomit, že to, jaká jsem, je právě tak správně a v pořádku?
Vystudovala jsem žurnalistiku, vím, jaké postupy se v médiích občas používají. Ostatně i proto jsem před lety musela z tohoto světa odejít. Můj směr se ukázal jinudy. Moc dobře si uvědomuji, co obraz krásy, kterou média šíří, dokáže udělat s uvažováním ženy. Ale nejsou to jenom média. Těch vět, které jsme od dětství musely vyslechnout, je celá řada. Chceme se zalíbit, jde nám o pochvalu, snažíme se být tou hodnou holčičkou (později partnerkou), bereme pořád na někoho ohledy, přizpůsobujme se…  Jsme přesně takovou ženou, za jakou se samy považujeme. Pokud se žena vnímá jako nemožná nebo obézní, pak taková je. Ale je to jen její pohled a s tím se dá pracovat. Je nádherný proces, když se žena po letech trápení najednou na sebe dokáže usmát při pohledu do zrcadla. To, co za uplynulých několik měsíců nebo let dopustila, nemusí trvat věčně. Jen se se tak trochu ztratila, propadla do starostí, stresů. Nikdo ale nemá v životě bojovat sám se sebou.

Důležité je pochopit, že tělo je naším jediným a nejtrvanlivějším darem, který jsme dostaly do života, a podle toho se k němu i máme chovat. Jiné tělo nikde od nikoho nedostaneme. To, které máme, je třeba co nejdříve obejmout, přijmout za své, nestavět se k němu zády, nedělat mu nic, co se mu nelíbí, hledět si ho. Jakmile začneme své tělo absolutně milovat, ono to pochopí, začne se najednou samo jakoby tetelit radostí, že jsme zjistily, o co tady jde. Tělo vnímá, jak se k němu chováme, jak například některé jeho části nazýváme, vnímá, když se nám nelíbí. Je to živá hmota, dá se s ním mluvit. Přes zrcadlovou lekci, kdy se celé tělo prohladí bříšky prstů a vyzná se tělu ta nejčistší láska, které jsme schopné, pak dojde k přeladění. Teprve pak je možné spatřit sebe jako úžasnou stoprocentní ženu, o které už nepochybujeme. Nesmí se nás ale dotýkat názory ostatních. To, co si myslí, je jenom jejich věc, my potřebujeme být se sebou vyladěné.

Se ženami se potkávám nejen při osobních konzultacích, ale i seminářích a přednáškách, kde toto téma prezentuji. Vím, jak pod kůži se jim dostává, jak je pro ně čitelné, srozumitelné. Jasně vnímám, jak se mění, některé se dokonce přicházejí ukázat, jaký kus cesty ušly od prvního kontaktu se mnou. Na vaši otázku je tedy jasná odpověď – pohlazení musí přijít nejdřív a nejkomplexněji od nás samotných. Pak teprve můžeme uvažovat o něčem dalším. Nesmíme zažívat žádné násilí, žádné napětí, žádný strach.

Od srpna do prosince letošního roku pořádám pětidílný cyklus pro ženy, který má název „Jsi krásná“. Právě živé podněty z tohoto programu by se měly stát součástí knihy, na které v současné době pracuji. Ta by měla oslovit právě ženy, které nemají vlastní prostor kolem sebe, které se cítí znejistěné. Návody, které tady budou publikovány, jsou ověřené a hlavně pro každou ženu pochopitelné. Nepracuji s žádnými omezeními, tabulkami, recepty, dietami, váhou. Všechno, co ode mne přichází, bylo naplno prožité a pochopené, a to až na dřeň. Někdy se také dozvídám, že můj slovník je pro ženy jednoduchý a sdělný. Na mně je nejspíš čitelné, že to, co sděluji, také žiji, není to maska, na nic si nehraji. Ano, vím, že mi rozumí.

Mohla bych tady sedět hodiny a užívat si toho klidu a sledovat Wahl, jak odpovídá na dotazy čtenářů svých stránek, jak plete, nebo jak se raduje z nového lístku své oblíbené květiny. Mám pocit, že tady se čas zastavil, ….ale já musím zpět do toho „blázince“. I když nejdu s prázdnou 🙂 Mám knížku! A vy ji můžete také mít. Wahl byla tak hodná, že nám přislíbila do soutěže 3 své knihy Proč k nám miminko nechce i s věnováním, takže nás sledujte, bude to velmi brzy!

Díky Wahl za vše

S Wahlgrenis se můžete setkat také na stránkách Magazinu Zahrada.cz, pro který pravidelně připravuje velmi oblíbené pondělní Keltské horoskopy a také čtvrteční Květinové horoskopy.