Hana Maciuchová vyzařuje vnitřní krásu

Je Střelec, má ráda vztahy čistě čisté, zcela jasné jednání, žádné podvody a ústrky. Možná právě proto se naučila být diplomatem a její přátelé o ní říkají, že ona ví, co je to opravdové přátelství. Její vztahy s kolegy jsou upřímné a těžko o ní někdo někdy řekl křivého slůvka, tedy pokud jsem shlédla něco málo pořadů a prolistovala něco málo stránek.

V divadle i v televizi

Během studia na DAMU začala hrát v Divadle Za branou, kde později získala i své první profesionální angažmá. Od roku 1971 hraje v Divadle na Vinohradech, kde ztvárnila snad nekonečnou řadu kvalitních a krásných rolí. Kromě občasného hostování v jiných divadlech, zahrála také nezapomenutelnou řadu různých rolí v televizních inscenacích a ve filmu.

Vzpomínáte si? Byla v Ženě za pultem, v Chalupářích, Nemocnici na kraji města a každý si ji jistě pamatuje jako Anči v Krkonošských pohádkách. Drobnou, leč velmi výraznou roli hysterické matky, díky které dcera ví, že „ život nežije, ale jen tak ukrajuje“ zazářila v Samotářích.
Deset let také vyučovala studenty herectví na Státní konzervatoři v Praze.

V rozhlase uplatnila svůj hlas

Hana Maciuchová má velmi příjemný a ušlechtilý hlas. Není proto divu, že pracuje v dabingu a propůjčila svůj hlas i mnoha rozhlasovým postavám a pohádkám. Například za Šeherezádu v Příbězích tisíce a jedné noci obdržela dvakrát cenu za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách českého rozhlasu.

Ulice a Týtý

Již několikátým rokem ji můžete vidět v hereckém koncertu s Rudolfem Hrušínským v nekonečném seriálu televize Nova – Ulice. Ztvárňuje středoškolskou profesorku a to tak dokonale, že máte skoro pocit, že jí doopravdy je. S panem Hrušínským tvoří na první pohled zcela nesourodou dvojici, ale právě v té jejich vzájemné odlišnosti se skrývá velká síla. O popularitě svědčí i letošní divácká cena Týtý za tuto roli. Navíc již obhájená!

Mohli jste ji však vidět i v jiných seriálech, například Příkopy, které uvedla ČT v roce 2006, či o rok dříve v Dobré čtvrti. V letošním roce je to třeba v československém dramatu Bloudím.

Vzácné manželství s panem Adamírou

Dvacet let byla manželkou herce Jiřího Adamíry. Jejich manželství bylo vzácně vyrovnané, něžné a plné vzájemných ohledů. Snad se ti dva opravdu k sobě mimořádně hodili, v každém případě je velká škoda, že smrt pana Adamíry v roce 1993 tuto romanci skončila. Dodnes si paní Maciuchová podle slov svých přátel myslí, že již nikdy není možné potkat pro život podobného člověka, jakým byl její manžel.

Víte, že…

– Během studií na gymnáziu ještě zvažovala, že bude studovat medicínu nebo angličtinu, protože se jí
nechtělo opouštět nadlouho rodinu

– Zajímá se o budhismus

– Volný čas ráda tráví na chalupě, kde ji rozptyluje práce na velké zahradě

– Ve volném čase také ráda chodí do divadla nebo cestuje

– Když jako čtrnáctiletá poprvé viděla divadlo naživo, samým dojetím a vypětím se rozplakala, natolik
ji fascinovalo.

– Nemá ráda nečekané hosty…

– Nemá ráda vulgárnost mezi mladými lidmi

– Má ráda dobré víno

– Proč si vyká s panem Hrušínským v Ulici? Na důkaz vzájemné úcty a respektu, to je docela milé, co
říkáte?

Čím je tato úžasná herečka tam zajímavá? Možná svojí krásou, kterou i ve svém věku vyzařuje a kterou lze bezelstně obdivovat. Ona nemá vyhlazené vrásky botoxem, nemá umělohmotné tělo, je prostě přirozeně krásná a pěstěná. Její hlavní krása vyzařuje zevnitř. Z její duše. Srší z ní rovnováha, vyrovnanost, přirozená moudrost, kultivovanost projevu. Už si nevzpomínám, z čích úst jsem slyšela památnou větu (tímto se autorovi omlouvám), ale podělím se s vámi.

Ten člověk o ní řekl, že kdyby tady byl jakýsi hollywoodský červený koberec, byla by ona tou, která si zaslouží po něm chodit. Ne, pro to, že zaplňuje svými excesy titulní strany bulvárních časopisů, ale pro své talentované herecké umění…

Ano, je radost dívat se na někoho, pro koho jsou slušnost a čest ještě důležitou hodnotou a kdo považuje neslušnost a vulgaritu téměř za zločin, nikoliv za hrdinství. Pokaždé, když někde v televizi či v časopisech vidím paní Maciuchovou, říkám si – škoda, že takových není víc…