Léčivé teplo
Teplý obklad či horká koupel, tradiční léčebné prostředky zná snad každý. Při některých problémech je však třeba rozlišovat dva typy tepla – suché a mokré.
Suché teplo
Obklad, který působí jen na určitou část těla je příjemný a často přináší úlevu při menstruačních křečích, při zánětu močového měchýře nebo při ledvinové a žlučníkové kolice.
Jako zdroj využíváme například ohřívací láhev nebo polštářek s třešňovými peckami, pohankovými slupkami nebo prostou ohřívací lahev nebo nahřátou plenu.
Účinné je tzv. „červené teplo“ tedy ozařování speciálním červeným světlem, jehož teplo jemně proniká i do hlubších sfér pokožky a svalových tkání. S úspěchem ho lze používat třeba při zánětech vedlejších nosních dutin či hlubších svalových tkání.
Mokré teplo
Mokré teplo, tedy koupání v teplé či horké vodě pomáhá při nachlazení, a v některých pramenech se dočtete o blahodárném působení na klouby a bolavá záda. Jinde jsou zas právě na tyto kloubní potíže doporučovány spíše suché teplé zábaly.
Dobré jsou i masky z teplého léčivého bahna, které prospívají kloubům a svalům.
Mezi mokré teplo lze počítat i vlhké obklady, mezi ty nejznámější patří obklady břicha při zažívacích potížích a průjmech, ideálně v kombinaci s heřmánkovým čajem.
A když už jsme u heřmánku, nemohu nezmínit vlhké napařovací zábaly pleti třeba právě heřmánkovým čajem před čištěním.
Když je lepší chlad
Některé akutní záněty v těle, například právě kloubní či svalové záněty reagují na teplý obklad bolestí a zhoršením. Zde je lepší použít léčbu chladem.
Teplé a horké obklady se také nedoporučují při křečových žilách, rozšířených žilkách a u všech krvácivých zranění, protože teplo podporuje cirkulaci krve.
