Nemůžu najít chlapa! Kde je problém?
Jestliže si myslíte, že randění je snadná zábava, pak máte pravdu. Pokud se naopak domníváte, že jde o dřinu plnou překážek… pak máte taky pravdu. Jak je to možné? Objektivní posouzení obtížnosti hledání protějšku neexistuje. Celé je to o vás a vašem postoji k věci.
Může to být špatná zkušenost z minulosti, nízké sebevědomí nebo odstrašující příklad v blízkém okolí, co nás vede k negativnímu pohledu na spojení s mužem. Nějakého by to chtělo, ale v hlavě často zaznívají následující a podobné pochody:
Nechci zase procházet celým tím procesem seznamování, představování, a trapným rozhovorem o koníčkách.
Až jednoho dne pozná, jak jsem nemožná, stejně mě opustí.
Kdykoli si povídám s klukem, vždycky se ztrapním.
Chlapům jde stejně jenom o sex.
Každý chlap je něčím nesnesitelný. Buď je to hajzl, looser nebo vůl.
Na nějaké randění jsem moc stará (případně tlustá, vychrtlá, ošklivá, nosatá… ženy jsou velice kreativní, pokud jde o mindráky, takže si další přívlastky hravě domyslíte samy).
Mám své zvyky a nikdo další by nezapadl do mých zajetých kolejí.
Jsem hodně pracovně vytížená a na chlapa bych ani neměla čas.
Netuším, kde bych se s někým mohla seznámit.
Jsem moc komplikovaná a žádný muž by mě plně nepochopil.
Zamilovanost po čase vyprchá a pak na sebe budeme štěkat jako všechny páry, co znám.
Je nasnadě, že všechny tyto výmluvy pramení z čistě subjektivních pocitů a vrhají nás do hlubší a hlubší izolace. Pokud bychom tato stanoviska pojali jako obecně platná, pak bychom asi na světě nepotkávali baculky s krásnými mužskými po boku, vytížené podnikatelky s manželem a dvěma dětmi, ani důchodce, co se drží za ruku i po čtyřiceti letech manželství. Ale potkáte je. Podobné páry existují… a proč? Protože je výše uvedené negativní myšlenky nikdy nenapadly a nenechali si jimi zkazit život.
Podívejte se i na Jak poznat toho pravého
