Femina.cz > Zábava > S krutopopovou kapelou POST-IT o nových začátcích, návratech i snech
S krutopopovou kapelou POST-IT o nových začátcích, návratech i snech
Krutopovová kapela, která na naší scéně funguje už více jak dvacet let, se letos po krátké odmlce vrátila zpět na koncertní podia. Řeč je o kapele POST-IT, se kterou jsme se potkali na festivalu Vysmáté léto a vyzpovídali jsme lídra kapely Josefa Urbánka alias Czendu.
Skloubit dohromady práci a časově náročný koníček, není úplně nejjednodušší, a pokud jde o hudbu, pak je to o to těžší. I o tom jsme si povídali v kadaňském podhradí s lídrem kapely POST-IT Czendou.
Krutopovová kapela… co si pod tím mám představit?
(smích) To jsme si možná ani nevymysleli my, ale takhle nás nazvala spřízněná kapela z Moravy a nám se to líbilo, tak jsme to vzali za své. Navíc to bylo v době, kdy večírky byly větší než samotné koncerty a byla to taková krutopopová doba. (smích)
Po více jak pěti letech se vracíte zpátky na pódia. Proč?
Tak to je jasný, protože nám chyběla muzika a chyběli jsme si i my navzájem. Ta pospolitost, ty zážitky, ale řekli jsme si jasná pravidla, že to nebudeme přehánět. Takže máme přes léto jen asi pět koncertů.
Máte nějaké rituály před vystoupením?
My se známe opravdu dlouho a vídali jsme se i v době, kdy jsme nehráli, máme společné zájmy a propojené rodiny, ale společné rituály nemáme. Možná je to tím, že jsme měli zatím po návratu dva koncerty a teprve si na ty rituály vzpomínáme. Já sám jsem nervózní, ale s čím se perou kluci, a co dělají úplně přesně nevím.
Protože jsme magazín pro ženy, mám pro tebe zákeřnou otázku: Co obdivuješ na ženách?
Já, protože jsem ženatý a už mám dvě děti, tak se na ženy dívám jinak než jen na to jejich fyzično. Ale obdivuju na nich, jak se dívají na svět. Vidíte všechny věci z jiný perspektivy, s jiným nadhledem, a to je strašně příjemný. Obdivuju, kromě toho že jsou nositelky života i to, že se dokážou koukat na spoustu banálních věcí jinak než chlapi.
A co obdivuješ na své ženě?
Já jsem jí tohle nikdy neřekl, ale já ji prostě obdivuju, že se mnou vydrží, protože já jsem bytost taky komplikovaná. Mám návaly radosti a exhibicionismu, a pak mám návaly deprese a schovávám se do svého světa. A tohle je ona schopná se mnou ustát. A velkým pomocníkem jsou jí i mně naše děti, které jsou to nejdůležitější v našem životě.
A co nejromantičtějšího jsi kdy pro svou ženu udělal?
Tak narovinu říkám, že v tomhle mám asi rezervy, že v tomhle bych mohl asi přidat. Teď si fakt nevzpomenu vůbec na nic romantickýho, ale budu muset něco provést.
Jakou nabídku na koncert byste nikdy nevzali?
Docela určitě bychom nehráli nikde na podporu jakékoliv politické strany, nebo pro nějakou extremistickou skupinu lidí, která má názory, co se neslučují s našimi.
A je naopak něco, kde byste si zahrát chtěli? Nějaký vysněný místo?
My začínáme vlastně od nuly, takže nemáme žádná očekávání, jsme rádi za to, že dopadly ty koncerty, které nás letos čekají. Zůstáváme teď na zemi, nemáme ani aktuální album. Takže to nejdůležitější bude dát dohromady album. Snů je spoustu, ale bereme to tak jak to je i s tím, že přitom musíme stihnout chodit do práce.
Chystáte se na nové album. Dokážete se dohodnout nebo se spolu při nahrávání dohadujete?
My máme v kapele karty tak nějak rozdaný, takže muziku skládáme hlavně my s Jirkou. Kluci jsou pak taková odborná porota. A mě ani nebaví tvořit sám, baví mě ta interakce a při té je i potřeba, aby ty situace byly občas vyhrocený. Já sám za sebe to mám, že ze sebe dostanu leckdy víc, když jsem pod tlakem, než když jsem v klidu. Jako je ten film Jen ho nechte, ať se bojí, tak na mě to takhle funguje podobně. (smích)
Když odehrajete koncert, co uděláte jako první?
No já si budu muset dát asi nějaký alkohol, protože dneska cítím fakt velkou nervozitu. Dokonce jsem mnohem víc ve stresu, než když jsem zpíval se Support Lesbiens.
Když si budeš muset vybrat tak to bude Open air nebo klub?
Teď je léto, takže rozhodně open air, ale v zimě mi ty kluby nevadí.
Kino nebo televize?
Tý televize je tolik a to co z ní jde…, tak spíš bych dal to kino.
Vesnice nebo město?
Tak to ses zrovna trefila, protože my se zrovna za dva měsíce stěhujeme s rodinou na vesnici. A pro mě je to obrovská výzva, já jsem maloměšťák, a už dlouho žiju v Praze, takže se fakt těším.
Tak já vám přeji, ať stěhování proběhne hladce, ať se kapele daří a návrat na pódia je úspěšný! Díky za rozhovor!
Foto: Tomáš Vyšohlíd