Konec líbání na uvítanou?

Sílí totiž vliv americké kultury, kde je blízký fyzický kontakt nepřijatelný, a také konzumní styl života, který si více než vztahů s lidmi cení věcí. „Já líbám při většině příležitostí, ale stále více si všímám, že už to lidé nedělají,“ tvrdí čtyřicetiletá Irene z Madridu.

Zvyk líbání na přivítanou masově nahrazuje pouhé potřesení pravicí, jaké známe ze zemí severní Evropy. „Lidé se už nedotýkají jako dřív, když se setkají. Pouze na sebe kývnou,“ dodává španělská úřednice.

Sociologové tvrdí, že za to může částečně vliv americké kultury, v níž se od dob viktoriánské Anglie považuje za nutnost udržovat si fyzický odstup. Jakékoli intimní doteky jsou považovány za nevhodné a náleží spodním třídám. Na vině je také masová migrace kultur, které se mísí a ovlivňují navzájem. Sílí vliv cizinců z oblastí, kde je fyzický kontakt nepřijatelný.

„Jistý strach z fyzické blízkosti se exportuje k nám jako globalizační zvyklost,“ potvrdila antropoložka Joan Pujadasová barcelonskému deníku La Vanguardia. Čím bohatší a společensky výše postavení lidé jsou, tím více fyzickou blízkost odmítají.

„Myslím, že odmítání vzájemných doteků má co do činění s naší konzumní společností, v níž je zboží ceněno více než kontakt s lidmi,“ věří Irene.

Odborníci doufají, že se Španělé, Italové i Francouzi a další národy svého po staletí zakořeněného zvyku nevzdají a uchovají si ho jako součást národní identity. Podle psychologů totiž líbání na uvítanou zvyšuje sebevědomí, snižuje krevní tlak a zlepšuje sociální kontakty mezi lidmi třeba tím, že snižuje míru agresivity. V zemích jižní Evropy je běžné, že se líbají na uvítanou i tzv. macho muži, v americké společnosti by podobné chování zavánělo homosexualitou.

„Pokud se lidé zdrží vzájemných doteků, vzdají se základního a skutečného jazyka lidských bytostí,“ tvrdí neuropsycholožka Maria Luisa Ferrerosová.

Tento primární jazyk je velmi upřímný. Slovy lze člověka oklamat, ale jediný dotek okamžitě prozradí, zda si dotyčný drží odstup nebo je uvolněný.