Koho opravdu zajímá, jak se máš? Asi budeš dost překvapená!

Když potkáš na ulici po delší době kamarádku či známou, jaká jsou tvá první slova, která vyslovíš? Šetři síly na přemýšlení, je to přece jasné – zeptáš se jí, jak to jde. Slušnost a upřímný zájem? Kdeže! Podle odborníků spíš zajetý zvyk bez špetky upřímnosti. Teď na tuhle zdvořilostní frázi budeš i ty pohlížet jinak…

Nic není takové, jak se zdá

Nadace Mental Health, která se zabývá výzkumem a podporou duševního zdraví, provedla studii, jejíž závěry šokují. Výzkumníci zpovídali dva tisíce Britů a pořádně si na otázku „Jak se máš?“ a s tím spojené „Mám se dobře!“, posvítili. Závěrečná analýza výsledků mluví za vše. A pak že s upřímností nejdál dojdeš…

Kdo je bez viny, ať hodí kamenem

85 procent dotázaných vždycky „kecá“, když tvrdí, že se má fajn. Průměrně se takhle mlží čtrnáctkrát týdně, což znamená dvakrát denně. Co za tím stojí? Mluvit o svém soukromí nechce 75 procent jedinců. Lež je tedy nejlepší způsob, jak se vyhnout dotěrnému vyptávání. Ale vlastně, co na tom sejde? Celých 60 procent „vyptávačů“ totiž pravdivou odpověď ani nečeká. Jako vážně! Vědci však došli ve svém pátrání ještě dál… Až do rodiny!

Nová doba, nové praktiky

Z výzkumu totiž vyplynulo, že o dění v našem životě třikrát více lžeme své matce, na rozdíl od otce. Nechceme ji totiž stresovat, takže se tváříme, že je všechno v pořádku. Je to pohodlné a časově efektivní. Ke všemu i v módě…

„Momentální kulturní trend je s nikým nediskutovat o svém duševním zdraví. Lidé mají strach, že pak budou diskriminováni a ohrozí své bezpečí. Všichni máme problém s odhalováním,“ vysvětluje Mark Rowland, jeden z vedoucích pracovníků výše zmíněné nadace. Jeho názor potvrzuje i americká psycholožka Abigael San, která na studii spolupracovala.

„Dokonalost, s jakou lžeme kvůli vlastní pohodě, je děsivá. Co to o nás vypovídá, když nedokážeme s upřímností mluvit ani o sobě samotných? Myslím, že každý člověk by měl ‚mám se fajn‘ říkat co nejméně. Právě tohle brání otevřenému projevování emocí a způsobuje izolaci od okolí,“ varuje odbornice. Trochu důvod k zamyšlení…

Co dodat? Tak si to shrneme. Až se tě zase někdo zeptá na tvé aktuální rozpoložení, pravděpodobně je to jen ze zvyku a absolutně ho „netankuje“, že máš auto v opravě, doma praskla voda a leze na tebe chřipka. Jen abys věděla, jak to podle vědců dneska chodí…

Co na to čtenářky? 

„Já tedy na otázku: Jak se máš? také odpovídám, že fajn. Nemám potřebu vykládat holce, se kterou jsem chodila na střední a nijak zvlášť jsme se nekamarádily, jaké mám starosti, že nám to třeba neklape s partnerem. Takže ano, lžu, jako když tiskne a ani se za to nestydím. Pravdu říkám jen nejbližším,“ krčí rameny Pavlína (29 let).

„Myslím, že tohle je přesně americký způsob zájmu o druhé. Z povinnosti se zeptat, jak se máš, z povinnosti odpovědět, že báječně, protože mít se špatně je nepřípustné a zase jít dál. Neosobní, bez zájmu s nádechem totální ignorance. Nechápu to,“ zlobí se Lenka (35 let). „Já když se mě někdo zeptá, jak se mi daří, odpovím podle pravdy.“

„U mě záleží na tom, kdo se ptá. Kamarádce odpovím podle pravdy, chlápkovi, co přijde na jednání v práci, s úsměvem oznámím, že se mám báječně a nezabíhám do podrobností. To je podle mě důležité, ne lež nebo pravda, ale rozdělit ty, na kterých nám záleží od těch, co jsou nám fuk a tak je nám fuk, že jim lžeme. Stejně jako je nezajímá, jak se ve finále doopravdy máme,“ shrnuje Amálie (31 let) a my souhlasíme.

A co ty? Opravdu tě zajímá, jak se mají ostatní, nebo tuhle frázi používáš čistě ze slušnosti? Napiš nám svůj názor na celou situaci, budeme se těšit na příspěvky! 

Foto: Shuttestock.com