Když ti rodiče neustále mluví do života

Pořád ty samé dotazy a pak ty věčné monology o tom, co oni vše zažili a že ty ještě o životě nic nevíš. Známe to všechny, ale pokud to přesáhne určitou mez, není divu, že toho máš plné zuby. Pokud si něčím podobným procházíš, je nejvyšší čas na změnu.

To já taková nebývala…

Některé mámy mívají tendence svým dcerám udílet cenné rady a používají k tomu své vlastní zkušenosti. Samozřejmě, že někdy jejich pomoc potřebujeme, ale je přeci nad slunce jasnější, že jsme úplně jiné. Je fuk, jestli tvoje matka studovala s vyznamenáním, vdala se jen jednou a dítě měla už v pětadvaceti. Ty jsi jiná a tak je jasné, že i tvůj život bude jiný než ten její, navzdory tomu, jak moc se snaží přesvědčit tě o opaku. Nenech se do téhle hry zatáhnout a jemně, ale důrazně matce vysvětli, že jsi ráda, že měla spokojené dětství, dělá práci, která ji baví a našla si tátu, ale ty že chceš poznávat svět a klidně se usídlit na rok v Africe a ona to nezmění. Nenech se zbavit svých snů proto, abys plnila ty její.

Nekuř, nepij, neponocuj!

Určitě sama dobře víš, že cigarety, přemíra alkoholu a nedostatek spánku škodí nejen tvému zdraví, ale i tvé kráse. Nicméně občas na to zapomeneš a užiješ si večírek se vším všudy. A to poslední, co druhý den chceš slyšet, jsou výčitky od rodičů. Není ti přeci patnáct a víš, že jsi to přepískla. Vysvětli mamce, že chápeš její starost, ale že ti nemusí nosit hovězí vývar, ani ti rozpouštět šumivé tabletky. Dokážeš se z toho vyhrabat sama. A propříště jí o tom raději ani neříkej.

Jak vařit, jak uklízet, jak nakupovat?

Doby, kdy tě tvoje maminka učila, jak vařit svíčkovou, jak upéct bábovku, jak správně vyžehlit prádlo a co pomáhá na skvrny na halence, jsou už dávno pryč. Jsi jí vděčná za všechny znalosti, které ti předala, ale pokud ses rozhodla, že místo svíčkové budeš tomu svému vařit raději vegetariánské rizoto, je to jen tvoje věc. A nechceš slyšet věty typu „že chlap musí mít maso, jinak ti uteče“.  Možná doma nežehlíš a nákupy řešíš přes internet. Je jasné, ža mamina z toho šílí a hlavně to nechápe. Jenže taková je doba, tak zkus mamce říct, že tyhle věci nejsou pro tebe důležité a že by měla být ráda, že se nemusíš tak honit. To na ni určitě zabere.

Ty máš ale nápady!

Pokud ses rozhodla, že budeš studovat v zahraničí, objedeš celou zeměkouli nebo si otevřeš kavárnu či se pustíš do koučování, je jasné, že rodiče do stropu radostí skákat nebudou. Musíš je pochopit, protože pro ně je to jiný svět. Za jejich mládí prostě nikdo nepodnikal, necestoval a nezkoušel nové věci. Ale rozhodně si nenechej rozmluvit svoje plány. Jen se připrav na to, že bys rodičům měla dát jasně najevo, že máš vše promyšlené a nehrozí ti žádné nebezpečí. A jestli budou přeci jen proti tvému záměru? No a co? Zakázat ti to nemohou. A jednou bys litovala, že ses nechala odradit.

Žij tak, jak sama chceš

Dost možná i tví rodiče se těm svým nějak vymezovali. Jen už na to zapomněli a žijí už dlouhá léta v přesvědčení, že ten jejich způsob žití je ten správný. Čím je člověk starší, tím si hůře zvyká na změny a tak není divu, že nové trendy se dotýkají spíše těch mladších. Prostě tví rodiče budou stále říkat, že veganství je špatné, že alternativní medicína je podfuk a meditace totální ztráta času. Tak je nechej, ať si žijí, tak jak chtějí a ty od nich chtěj to samé.

Chceš muže a dítě? Tak se už nedrž máminy sukně

Možná se ti úplně nedaří si prosadit svou, přeci jen jsi zvyklá své rodiče poslouchat, ale jednou se to budeš muset naučit. Zvlášť pokud se chystáš mít děti. Stačí, že ti do života bude dávat moudré rady tchyně, nemusíš je poslouchat ještě z druhé strany. Pusť se máminy sukně, přestaň jí volat každý den a ptát se na radu a začni rozhodovat sama za sebe. Vždyť se sama chystáš být rodičem, musíš být svému dítku oporou a ne jen někým, kdo se nechá vláčet názory druhých.

Co na to říkají naše čtenářky? 

Eva (27 let): „Sice u rodičů už tři roky nebydlím, ale pocit dospělosti nemám. Stále mi totiž říkají, co mám a co nemám dělat. Matka mi mluví do toho, jak vést domácnost a otec se mi snaží rozmluvit každý krok, který chci podniknout. Vrcholem bylo, když loni na Vánoce přišli s tím, že mi koupili nový nábytek. Bylo to sice od nich hezké, ale mně se vůbec nelíbil. Jenže nenašla jsem odvahu jim to říct. Dlouho jsem se pak necítila jako doma, až jsem se po půl roce vzchopila a rázně jim řekla, že buď si ho odvezou, nebo ho prodám. Překvapili mě a řekli mi, že si část vezmou a zbytek ať prodám a koupím si to, co budu chtít.“

Olga (34 let): „Mám podobnou zkušenost. Moje matka měla vždy pocit, že mě musí chránit, a tak mě nikam nepouštěla a snažila se mi vždy vyšlapat cestičku. Když mi bylo dvacet let, rozhodla jsem se opustit zlatou klec a odstěhovala se. Matka mi sice prorokovala, že budu do týdne zpátky, ale já, i když mi někdy bylo úzko, to dala a dnes jsem ráda, že jsem se naučila samostatnosti.“

Petra (30 let): „Stále bydlím u rodičů. Je to asi ostuda, ale nedokáži se prostě odstěhovat. Ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli mámě. Jsem jedináček a máma na mně dost lpí. Chtěla bych žít svůj život, ale neumím udělat ten správný krok. Snad najdu odvahu, až potkám konečně toho pravého.“ 

Monika (26 let): „Tak já jsem rozhodně nikdy nemusela s rodiči nijak bojovat. Snažili se mě vychovat tak, abych byla co nejvíce samostatná a leckdy mě nechali v průšvihu se pořádně vykoupat. Ale jsem za to ráda, protože jsem brzy přišla na to, co chci a co ne. A rodiče mi do ničeho nemluví, prostě mi věří.“

A co ty? Žiješ si po svém nebo necháváš rodiče mluvit do toho, co děláš? A dokážeš jim říct rázné ne, nebo se jim raději podvolíš? Napiš nám do diskuze. 

Foto: Shutterstock.com