Když je ten váš lakomec

„Jardu jsem si brala po velmi krátké známosti, protože jsem byla těhotná. Znali jsme se jen z několika málo schůzek, u kterých nám ještě většinou asistovali naši kamarádi. Přišel mi strašně fajn, byl sportovec, kapitán volejbalového týmu, nadšenec do cyklistiky a sjezdového lyžování. Měl rád společnost, rád chodil do divadla a kina a vůbec mezi lidmi se cítil jako ryba ve vodě. Dokázal skvěle bavit své okolí, byl vtipný a hezký, tudíž i pořádně obletovaný.

Zamilovala jsem se do něj až po uši a jak už to u zamilovaných bývá, přes růžové brýle lásky jsem neviděla, jaký je Jarda skutečně. Teprve po svatbě jsem poznala, s kým mám vlastně tu čest. Jako mávnutím kouzelného proutku se z milého společníka stal věčně špatně naložený morous počítající každou korunu. Když jsem navrhla, že bychom mohli spojit své dva bankovní účty v jeden, abychom v době, kdy jsem na mateřské, ušetřili za poplatky, podíval se na mě jako na blázna a rezolutně to odmítl.

Ve chvíli, kdy mi skončila ještě poměrně slušně placená mateřská od zaměstnavatele a nastoupila jsem na rodičovskou dovolenou, která tehdy byla něco málo přes tři tisíce, dozvěděla jsem se, že si budeme každý hospodařit se svými penězi. Nechápavě jsem zírala na svého manžela, který mi vypočítával, kolik dáme za nájem, kolik za jídlo, kolik za oblečení a provoz auta, kolik za jeho cestu do práce. To vše děleno dvěma a dostal se k číslu přes šest tisíc. „Takže mi vlastně budeš každý měsíc dlužit skoro tři tisíce.“ Dodal s naprosto klidným úsměvem.
Úplně mě tím odrovnal a to tak, že jsem nebyla schopná v danou chvíli vůbec nijak reagovat. Na to jsem se zmohla až další den. Vypočítala jsem mu podle sazebníků nejrůznějších firem z internetu kolik ho stojí, když mu vyžehlím všechny jeho košile, kolik ho stojí, když mu uvařím jídlo a upeču buchtu, kolik ho stojí, že hlídám i jeho dítě…..dodnes si pamatuji ten nechápavý a ublížený výraz.

[[related]]

Vůbec nepochopil, co jsem tím chtěla naznačit. Postupně se k jeho chorobné lakotnosti přidávaly i další problémy, takže po pěti letech soužití s ním jsem podala žádost o rozvod. Od soudu jsem šla usměvavá jako sluníčko a dokonale šťastná. Jarda měl vyměřenou soudem poměrně vysokou částku alimentů na našeho syna a já mohla začít znovu, ale jedno jsem věděla jistě – už nikdy žádného lakomce!“

Jak na lakomce?

Život s lakomcem je jen pro otrlé povahy. Pokud se pro něj přesto rozhodnete, pak rozhodně neočekávejte k Vánocům žádné zlaté šperky ani nápadité dárky. Obvykle se budete muset spokojit s něčím, jako jsou ponožky, sprchový gel nebo lepidlo na jeho model letadla. Pugét dostanete jen k narozeninám a to ještě ten nejlevnější a jen proto, aby nemusel investovat do dalšího dárku a zapomeňte na pozvání na večeři nebo do divadla. To snad jen za předpokladu, že tak učiníte vy a všechno sama zaplatíte.

Nejideálnější je v případě společného soužití s lakomcem mít každý svůj vlastní účet. Náklady na domácnost a bydlení spočítat a rozdělit rovným dílem a žít si pak prakticky každý na své triko. Což může být i nespornou výhodu, protože vás nikdo nebude peskovat za to, že jste si koupila příšerně drahou sukni, nebo utratila majlant v knize za nové romány, případně dokonale vyplenila kosmetiku.

Horší je to v případech, kdy jste na mateřské a pobíráte dávky pouze od státu. Potom je nutné se s partnerem domluvit, což někdy s lakomcem dost dobře nejde. A pokud se vám to přeci jen podaří, připravte se na výjevy typu: „To už zase potřebují děti nové boty? Copak musí mít každý dvě zimní bundy? Nestačila by jim ta loňská taška do školy, vždyť ještě není tolik roztrhaná?“

Nedělejte si iluze, že lakomce předěláte. Jestliže se rozhodnete pro život s ním, pak nám nezbývá než popřát vám pevné nervy.

A co vy? Máte zkušenost s lakomci? Žila jste s někým takovým? Podělte se s námi o vaše příběhy, zkušenosti a rady jak na ně…

Foto zdroj: profimedia.cz