Jste to, co jíte po motorkářsku
Jarní dny plné sluníčka vylákaly spoustu z nás na procházky, výlety i na cesty za poznáním, ale suché silnice a slunce nad hlavou to je jako pomyslný výstřel ze startovní pistole především pro všechny milovníky rychlých kol. Motorkáři se po dlouhé zimě znovu soukají do těsných kožených kombinéz, aby prohnali své oře. Určitě nemalá část z nich však řeší stejný problém, jako hlavní aktér posledního dílu pořadu Jste to, co jíte.
Zdroj: archiv redakceVejít se do své bundy!
Povýšení, vysoký post ve firmě a s tím spojené kvantum nové a náročnější práce, celý den u počítače, odtud pak do auta, na jednání, zase k počítači a pak padnout do postele zbitý jako špalek. Znáte to? Pokud patříte mezi vrcholové manažery nebo vedoucí pracovníky, pak docela jistě víte, o čem mluvím. Najít si čas na sport i pravidelné jídlo je něco nemyslitelného, a pokud máte rodinu, pak většinou i něco nemožného. A stejně je na tom i nadšený motorkář a hlavně neúnavný manažer Václav Šilhán. Ten přibral během deseti let celých 30kg! Ve svých třiačtyřiceti letech se propracoval, a to doslova, k 145 kg, k neskutečnému stresu, vysokému krevnímu tlaku, bolesti kloubů i pálení žáhy. A když už nevěděl kudy kam, vydal se pro pomoc k odborníkům. Jako motivaci si s sebou nesl předsevzetí, že zhubne do své oblíbené kožené bundy.
Václav mi byl od samotného začátku sympatický. Nezakrýval, že miluje maso ve všech podobách, především pak v těch nezdravých. Nemaloval se na růžovo, že drží dietu a nehubne. Vyloženě skvělá mi pak přišla jeho večerní siesta s klobásou a rohlíkem. Hned jsem letěla prolustrovat ledničku, jestli by se tam také něco tak dobrého a nezdravého nenašlo (a jasně, že našlo:-)). Jeho otevřenost a upřímnost se mi jednoduše líbila. Méně už výživovým poradcům. Zvláště Petr Havlíček měl od počátku velké pochybnosti o skutečné touze Václava zhubnout.
Hubnout v dnešní době? Jak?!
Problém s váhou má stále více lidí a myslím si, že pokud budeme pokračovat v současném trendu, celá řada lidí ještě přibude. Brzké vstávání, honička do práce, náročné pracovní tempo, neboť nad vámi drží ruku neskutečně protivná šéfová nebo šéf, kteří vám každých deset minut opakují s lehce nervózním poťukáváním na hodinky, že na chodbě stojí celý zástup těch, kteří se těší na vaše místo. Jídlo? To nestíháte! Večer pak doma vyluxujete ledničku do posledního drobečku a odpadnete k televizi. Na pohyb si sice vzpomenete, ale jen někde hodně vzadu v hlavě. A kila jdou neúprosně nahoru. I když se nakrásně rozhodnete, že svůj životní styl změníte, dokud nezměníte styl práce, nezmění se ani vaše váha. Koneckonců Václav je ukázkovým případem. Správný jídelníček, dostatek pohybu, a hubnoucí proces ne a ne nastartovat. Až konzultace s doktorkou Kateřinou mu pomohla v ujasnění si priorit a po té i shození prvních kýžených kilogramů. Ač konečný výsledek nebyl nijak zázračný, vzhledem ke stresovému faktoru, který bránil Václavovi v hubnutí, jsou oba poradci velmi spokojení a Václav taky. A jasně, že do bundy se nakonec také vešel.:-)
Btw i když se jezdit na motorce celkem bojím, na té Václavově bych se svezla docela ráda. Co vy?
