Jsou ženy v politice jenom chlapi v sukních?

Ženy s mužskými geny

Ženy svým založením budují rodinný krb a zázemí, mužům je naopak vlastní touha lovit a vést. Z toho vyplývá, že právě pro muže má agresivní politika a boj o moc mnohem větší přitažlivost než pro ženy. Žádný muž ale není stoprocentním lovcem, stejně jako žádná žena není stoprocentní ochránkyní rodinného krbu, obvykle se v nás tyto složky v různém poměru mísí. Čím vyšším podílem mužských genů dotyčná žena disponuje, tím větší šanci potom má uspět v mužském agresivním politickém světě. Příkladem je třeba někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. Velký díl mužských genů jistě má i německá kancléřka Angela Merkelová. Pokud v politice ženy prorazí, okolí a veřejnost je právě proto často vnímá spíše jako chlapy v sukních.

Nejlepší je nalézt společnou řeč

Odpověď na otázku, proč by mělo být v politice více žen, často zní, že mají lepší schopnost se dohodnout a spolupracovat, jsou ohleduplnější a empatičtější. Pramení to ze skutečnosti, že ženy mají tendenci budovat mezilidské vztahy a problémy řešit povídáním a rozebíráním různých názorů. Nemusí kápnout na nějaké řešení, stačí, když si o tom pěkně, dlouho a šťavnatě poklábosily. Muži si naopak při konfliktu raději změří své síly a pak respektují vítěze bitky jako vůdce celé smečky. Ani oni přitom nepřijdou na skutečné řešení, ale zjistí alespoň, kdo z nich je silnější a vybijí svoji přebytečnou energii. Neznamená to ale, že jeden z těchto přístupů je lepší než ten druhý, každý vychází z jiných zkušeností. Ideální je nalézt společnou řeč, která by obsahovala trochu od každého z obou přístupů, mužského i ženského.

článek

Když se pomoc obrací proti nám

Nedostatek žen v politice je nesmyslné řešit nějakými kvótami nebo prosazováním poměru mužského a ženského pohlaví za každou cenu. Vyřeší se sám, pokud budou ženy o politiku stát, pokud se o ni budou zajímat a chtít se v ní angažovat. Která žena opravdu chce, většinou si svůj způsob a svoji cestu, jak se prosadit, najde sama. Je hloupost prosazovat kvóty a snažit se o takzvanou pozitivní diskriminaci za každou cenu. Ta se totiž většinou nakonec obrátí proti těm, kterým měla pomoci. Nejedna úspěšná dáma pak bude poslouchat jízlivé poznámky o tom, že za své postavení nevděčí svým schopnostem, ale jakýmsi pochybným pravidlům o procentním zastoupení žen. Ruku na srdce, stačí, když vyslechnete pár takových poznámek a budete se stydět. Ne samy za sebe, ale za nesmyslný nápad, který místo toho, aby politice pomohl, vnáší do ní další nesváry.

A jaký máte vy názor na ženy v politice? Šly byste samy do politiky?

Foto zdroj: profimedia.cz