Jsem stará, nešťastná a už to nejde změnit. Omyl, všechno jde!
Myslíte si, že jste příliš staří, nemocní nebo snad nešťastní na to, abyste změnili svůj život? Přesvědčím vás o opaku – nikdy není pozdě!
Zdroj: archiv redakceDnes vám představím Marii, která je moji nejstarší klientkou. Podělí se s vámi o svůj životní příběh. Na tomto příběhu se můžete přesvědčit, že nikdy není pozdě, stačí jen chtít. Když mne tato starší dáma oslovila, měla právě 75 let, jak se životem poprala, posuďte sami.
Příběh Marie
Marie byla dlouhá léta vdova, dřív než ji odešel manžel, přišla o dceru, po které zůstaly dvě malé děti. Naštěstí otec dětí byl velmi slušný člověk a dcery láskyplně vychovával. Sotva se Marie vzpamatovala z jednoho šoku, přišel další, odešel ji manžel a do tří let také syn, který se nastěhoval k Marii, aby nezůstávala se svým smutkem osamocená. V bytě zůstala sama s pejskem, který přežil svého pána jen o tři měsíce, zemřel steskem. Když mne Marie navštívila, vrátila se právě z nemocnice a chtěla znát odpovědi na otázky, proč právě ona, musela přežít své děti i manžela.
Co bylo pro Marii na její nové cestě nejtěžší?
„Nejhorší pro mne asi bylo, zbavit se všeho co mne naplňovalo smutkem a beznadějí. To byly především fotografie, které jsem měla po celém bytě. Kdykoliv jsem se na ně podívala, propadala jsem se do dalšího a dalšího smutku. Fotky jsem uklidila do krabic s tím, že až budu dostatečně silná tak si je vytáhnu a zavzpomínám. Další oříškem byla změna myšlení a vůbec životního stylu. Nechala jsem si vymalovat byt, vyhodila starý nábytek a nechala jen několik drobností. Byt, začal dýchat a já se začala cítit o poznání lépe. V noci jsem se budila jen minimálně, což byl opravdový zázrak. Asi za půl roku jsem se zbavila také manželské postele a nechala si změřit geopatogenní zóny v bytě a nábytek rozestavila úplně jinak.“
Kdy se dostavil výsledek?
„První malá vlaštovka, vlastně přišla hned, když jsem učinila rozhodnutí, že něco musím změnit. Ale opravdová změna, kdy jsem se zbavila smutku i výčitek, byla asi po roce poctivé práce.“
Můžeš popsat, jak vypadal tvůj den?
„Usínala jsem s představou, že se cítím stále lépe a probouzela se s nadějí, že vše to smutné, již odešlo pryč a já zvládnu úplně všechno. Chodila jsem do přírody a zbavila se tak nepříjemné artrózy. Z počátku to byly krátké procházky, ale časem jsem s přáteli zvládla i náročnější túry po horách. Hodně jsem četla motivační knihy. Naučila jsem se na počítači a neměla jsem tak čas, myslet na smutek. Každý můj den, je poctivě naplánován, když někdy plány nevyjdou, nevadí mi to a vyberu si náhradní program. Stále mám nějakou činnost, ale pokud mám pocit, že tělo potřebuje odpočinout, prolenoším klidně celý den v posteli.“
Máš nějaký cíl?
„Ano, mým cílem je, pomáhat stejně postiženým lidem nebo lidem v nesnázích. Už jsem absolvovala sociální kurz a jsem na sebe opravdu pyšná. Chodím pravidelně pomáhat do našeho Hospice nejen nemocným, ale také jejich rodinám. Tato práce mne opravdu naplňuje a ráda bych u ní, vydržela co nejdéle.“
Tak co říkáte milí čtenáři? Ještě si myslíte, že jste staří nebo příliš nemocní, na jakoukoliv životní změnu? Máte ve svém okolí nebo v rodině někoho, kdo obrátil svůj život vzhůru nohama a začal úplně nově? Napište nám…
Foto zdroj: profimedia.cz
