Jordan Haj: Chci dělat především to, co mě baví

Pocházíš z Izraele, proč se tvá rodina přestěhovala právě do Čech?
Já vlastně pocházím z Čech, narodil jsem se v Praze a dětství jsem prožil v Karlových Varech. Z Izraele pochází můj otec a já tam od svých deseti let do svých bezmála devatenácti let žil.

Vyhovuje ti nátura lidí tady v Čechách?
Hodně jsem to řešil čerstvě po návratu z Izraele, jelikož jsem tam prožil celou pubertu, tedy skoro všechen čas, který je člověku dán na to, aby si převzal vzorce chování a vytvořil nějaké návyky, v podstatě celou svojí dospělou osobnost. Izraelci jsou od Čechů asi nejdál jak to jde. Na druhou stranu, žiji tady už pět let a taky jsem o pět let starší. Dospěl jsem k těm banálním zjištěním, jako například, že v kulturách není žádné správně a špatně. Ale já jsem od přírody tolerantní člověk, možná až moc. Mám jasno v tom, co nebudu akceptovat nikdy a nikde na světě. Rasismus, hulvátství vůči ženám, určitá ‚malost‘ a ubohost v chování… Ale toho je dost všude, to není jen o nátuře národa.

Kde se cítíš více doma?
Doma se cítím tam kde jsou lidé, kteří pro mě představují bezpečí a to může být kdekoliv. Zrovna teď je většina těchto lidí tady v Čechách.

S přítelkyní Emmou

To, že jsi čerstvý absolvent DAMU se ví, ale že jsi studoval herectví v Izraeli ví už málokdo. Můžeš porovnat školy, která pro tebe byla herecky přínosnější?
Izrael je stát a především společnost, která je od svého základu v krizi a válce. Vždycky to tak bylo a historicky to je nastavené tak, že ať se stane cokoliv, navždy to tak bude. A to je, ač to zní vskutku morbidně, nejlepší hnojivo pro tvorbu a umění. Nárok na nějaké sdělení je v Izraeli vyšší než kdekoliv jinde a tudíž i výchova herců je směřována k vlastní tvorbě a ne jen interpretaci. Nevidí tam v umění moc rádi lidi, co jen říkají nebo zpívají cizí text, ať už je to sebelíp. Na druhou stranu já byl na DAMU v ročníku, který vedla Eva Salzmannová a to mělo od zábavního herectví bez názoru hodně daleko. Můj učitel herectví je tedy především ona.

Čemu se chceš věnovat více, divadlu, nebo filmu?
Chci a budu dělat především věci, které mi budou připadat smysluplné a které mě budou bavit (smích). Když už je člověk jednou tak nezodpovědný, že se dá na umění a nestuduje něco „perspektivního“, měl by to myslím dotáhnout v tom ohledu, že by přinejmenším neměl slevit z myšlenky, že ho jeho profese musí bavit.

Tvá hvězda vylétla za poslední rok hodně vysoko. Jak si vysvětluješ zájem režisérů o tvou osobu?
Nejsem zrovna ten nejstabilnější tvor na světě a obávám se, jestli to při této profesi vůbec jde. Když mám „dobré“ období, působí to i na lidi v mém okolí a vzbuzuje to přirozeně zájem o spolupráci více, než když mám ty „ne dobré“ období. To se pak můžu tvářit sebevíce suverénně a vždycky to bude z člověka prosakovat, ale to je jen taková teorie (smích). Bilancuji mezi děsivou představou, že je všechno o náhodě a štěstí a mezi povzbudivou vírou… Ale to nemění nic na faktu, že když se chce, tak všechno jde!

Jordan s Emmou

Rýsují se nějaké nabídky do budoucna?
O těch, co se rýsují, mluvit zatím nemohu.

Ty máš doma přítelkyni (Emma Smetana pozn.red.), která se také pohybuje v téhle umělecké sféře. Jste si navzájem oporou, říkáte si vždy ty ‚děsivé‘ pravdy a kritiky ohledně svých výkonů?
Jsme si navzájem jak rádci, tak kritiky. Ona například nedávno začala poprvé v životě zkoušet divadlo a je pro mě samozřejmostí, že se jí pokusím předat vše, co jsem o dělání divadla stihl na DAMU a v praxi zjistit.

Jste spolu, na to že jste tak mladí poměrně dlouhou dobu. Jak si to vysvětluješ?
Milujeme se. A spolu s tím si uvědomujeme, že to samotné nestačí a tak se i chápeme a tolerujeme a vnímáme a dáváme si tu práci učit se žít ve dvou.

Plánuješ jí časem třeba požádat o ruku?
Pokud ano, nebylo by nejšikovnější, aby se to dozvěděla z rozhovoru (smích).

Chystáte se spolu ještě někam na dovolenou?
Byli jsme před měsícem v Itálii a na podzim bychom se rádi podívali do Ameriky, kde jsme ani jeden z nás zatím nebyli.

Foto zdroj: profimedia.cz