Jediná věta nám zničila životy: Jste HIV pozitivní…

Seděla jsem na zahradě, malý spal a já si vychutnávala každičký okamžik ve svém životě. V hlavě mi občas proběhla myšlenka jak je život úžasný, když máte milující rodinu a partnera. Z rozjímání mne vyrušil zvonící telefon. Asi Magda, pomyslela jsem si a zvesela zvedla sluchátko. „Prosím?“ „Dobrý den, tady je hygienická stanice, hlavního města Prahy, potřebovali bychom, abyste se dostavili s dítětem a manželem na odběr krve.“

Snažila jsem se dozvědět důvod, ale paní byla velmi strohá a mluvila o tom, že se u manžela, co by dárce krve, objevily nějaké nejasnosti a je potřeba otestovat celou rodinu. Zaraženě jsem položila sluchátko a přemýšlela, ale ať jsem se snažila sebevíc, na nic kloudného jsem nepřišla. Manžel také netušil, jediné co nás napadlo, bylo, že se rozhodl darovat kostní dřeň a chtějí otestovat také nás.

Ráno jsme vyrazili na testy, byli jsme v naprostém klidu a to co nám sdělila primářka, byl šok, ze kterého jsme se stále nevzpamatovali. Jedna jediná věta nám zničila naše životy. „Váš manžel je HIV pozitivní, je mi to moc líto!“

Rozběhl se šílený kolotoč, manžel se zhroutil a musel být hospitalizován na infekčním oddělení, kam nesměly návštěvy. Já se doma třásla strachem, co když budu nakažená já, kdo se mi postará o syna a co když bude nakažený malý, zemře a já zemřu s ním, co budu dělat, když manžel zemře…smrt mne provázela každou vteřinu mého života.

článek

První testy dopadly negativně, zatím jsme se synem oba zdraví, konečně jsem se také dozvěděla, kde se manžel nakazil. Stalo se to při sportovním utkání, soupeř, který mu dal ránu do obličeje, byl HIV pozitivní a nevěděl o tom.

Pořád čekám, že je všechno jen zlý sen, ze kterého se probudím do šťastné rodiny. Bohužel opak je pravdou, manžel má za sebou léčbu a jeho výsledky jsou zatím uspokojivé, já se snažím být stále milující manželkou, ale hrozně se bojím, co budu dělat, když zemře, jak to všechno zvládnu? Stále ještě nemáme vyhráno a musíme chodit na další testy, aby se zcela vyloučila tato šílená nemoc.

Mé štěstí bylo vykoupeno tou největší bolestí, jakou jsem si nikdy neuměla představit. Manžel se začal léčit také u psychiatra a já se přiznám, že vlastně funguji jako robot, jen abych synkovi zajistila klidnou domácnost a rodinu, dokud to půjde.

Nikomu jsem to nebyla schopná říct, a proto jsem se rozhodla napsat svůj smutný příběh na váš magazín, třeba je někdo v podobné situaci a poradíte mi, jak dál.

Foto zdroj: profimedia.cz