Je to tak! Nenávidím svého manžela

Dnes svých chyb lituji, ale ne zase tolik. Byla jsem to přece já, kdo zůstal na výchovu dětí i na péči o dům úplně sám. I když nerada, musím přiznat, že manžel se o naše dvě děti stará. Zajišťuje nás nejen finančně, ale dětem nakupuje i potřebné věci do školy a na sebe.

Děti naštěstí vždycky držely se mnou. Jenže teď se najednou začíná karta obracet. Neustále se na mě utrhují, prý se tátovi nediví, že od nás odešel, že se mnou se nedá žít. To mám za všechnu lásku a péči, kterou jsem jim věnovala. Když jsem se zajímala, s čím jsou tak strašně nespokojené, dozvěděla jsem se, že jsem zlá, posedlá pořádkem a že mě nikdo nemá rád.

Jak dříve k manželovi nechtěly chodit kvůli jeho nové partnerce, dnes tam jsou, kdykoliv můžou. Rozumějí si i s jejími dětmi a nejspíš by se tam nejraději přestěhovaly úplně. Ale to já nikdy nedovolím! Jsou to moje děti a otec je opustil, když ho nejvíc potřebovaly.

článek

Když se od něj vrátí, připadají mi jako naočkované. O té jeho fifleně mluví v samých superlativech a větu začínají slovy: „To Alenka říká…“, případně: „To Alena dělá takhle…“ Jsem z toho zoufalá. Manžel mě nechal samotnou ve věku, kdy už si sotva budu hledat partnera, a teď se mi snaží odloudit i děti. Já ho nenávidím. Nevím, jak tomu zabránit.

Celý svůj život jsem zaměřila už jen na to, jak vybojovat své děti zpátky, jak získat zpět jejich lásku. Celé dny vymýšlím, co bych mohla svému muži provést a zároveň se utápím v sebelítosti. Přeci nejsem tak hrozná. Vždyť naše láska byla jako z románu. Nemohl zapomenout na všechno to hezké, co mezi námi bylo a odejít pryč. Vždyť mezi námi se nic nezměnilo, ani za ty dlouhé roky jsem ho nikdy nepřestala milovat. Opravdu nevím, co s tím…

Foto zdroj: profimedia.cz