Jak zvládnout první dětské lásky?

Učí je, jak zvládat své pocity, ovládat emoce, ať už ty příjemné nebo bolestivé. Musí zjistit, že život přináší i jistá zklamání a na nás rodičích je, abychom jim toto poznání pomohli vstřebat způsobem, pro jejich dětskou dušičku přijatelným. Asi jste to zažily všechny, v první třídě jste mohly oči nechat na Petříkovi, Mirečkovi, Radečkovi, či jak se vaše dávné lásky jmenovaly a váš zájem nebyl opětován. Jak moc to bolelo… Anebo naopak ještě dnes s jihnoucím pohledem zavzpomínáte na první polibky. Určitě jste také zlomily nejedno klučičí srdíčko. A jak vás maminka chlácholila a utěšovala v pro vás tak těžkých chvílích. Jenže tehdy jste ještě zdaleka netušily, že tohle trápení k životu patří a jistou formou vás zocelí. Teď nastal čas, kdy si dětskou zamilovaností procházíte prostřednictvím svých dětí. A je důležité, aby se jim dostalo stejné péče, jako tehdy vám.

Nejprve vás překvapí zjištění, že váš malý chlapeček už má „holku“. Stydí se, neví kam s očima, ale svěří se, i když to není vůbec jednoduché. Konstatování, že se zamiloval, vás donutí ho obejmout a sdílet jeho nadšení. Na druhou stranu ale vidíte, že není ve své kůži. Je to pro něj nové a neví, jak si s neznámým pocitem poradit. „Ale tebe mám taky pořád rád…“

článek

Vlastně se s tím vším teprve sžívá, najednou má kromě maminky rád i TU holčičku. Do této doby ho právě maminka jako jediná s láskou líbala na tvářičku, hladila a mazlila. A najednou se u něj dostaví emoce nepoznaná. Někdo jiný v něm probouzí pocit sounáležitosti, lásky, touhy být mu na blízku. Stýská se mu a je smutný. Chybí mu políbení na tvář, pohlazení a držení za ruku. Ale ne od maminky… Je tím zmatený a má výčitky. Takže když přijde a řekne: „Maminko, ale tebe mám taky pořád rád“, dojetí se neubráníte. Jistě, že vás bezmezně miluje, ale musíte ho ujistit, že vy to víte. Nemůžete dopustit, aby ho přepadl pocit zrady. Tichý rozhovor v soukromí a vysvětlení, že je to v naprostém pořádku, zdá se zabírá.

Oči mu svítí radostí a s nadšením vypráví, jak se na něj krásně usmála, jak se na vycházce drželi za ruce a… „dostal jsem čtyři pusy na tvář…“ A vám je krásně, protože on je šťastný. Může milovat svou Dorotku a může milovat svou maminku. Pochopitelně své milé musí dát nějaký dárek, aby věděla, jak moc jí má rád. Žasnete nad tím, jak romantickou duši takový malý klučina má. Okamžitě mu padne do oka kartička, velká tak akorát, aby se jí vešla do kapsičky. Musí to být přece něco malého, co bude moci nosit stále u sebe, to je snad jasné. Z kartičky na vás kouká na rozkvetlé větvičce sedící roztomilý růžový ptáček, který při jejím naklonění otevírá zobáček. No něžnější výjev, aby člověk pohledal. A tohle celé růžové nadělení korunuje nápis „Myslím na Tebe….“ Div neskáče radostí a vzrušením nemůže dospat. Když vám potom líčí, jakou měla radost a opět dostal pusu na tvář, těšíte se s ním a jeho rozzářený výraz vás hřeje u srdce.

článek

Každý den o ní vypráví a je tak spokojený. Avšak jednoho dne, jakmile se objevíte ve dveřích družiny, propukne v pláč. Slzy jako hrachy se mu koulí po tvářích a vy čekáte pohromu nevídaného rozsahu. Ale je to ještě horší…. On totiž ztratil náramek…TEN náramek od své Dorotky. Pláč nebere konce a vám se svírá srdce. Trápí se několik dnů a vy mu nedokážete pomoci. Ono totiž v tomto případě není jak. Zkrátka se s tím musí poprat sám. Vám nezbývá, než mu být oporou, konejšit ho a čekat, až to přejde…. Svou Dorotku stále miluje, stále se vodí za ruce a pyšně hlásí, kolik pusinek zase padlo. A vypadá to, že už se i celkem přenesl přes tu ztrátu. Jak ale jednou zvládne „ztrátu“ v podobě Dorotky, těžké odhadovat. Ale s citlivým přístupem určitě přežije i toto období bez psychické újmy.

Dokážete si ještě dnes vzpomenout na radosti i strasti své první dětské lásky? Máte doma zamilované dítko? Svěřte nám své zážitky a zkušenosti…  

Foto zdroj: profimedia.cz