Jak to vidí Lasice: Zase zapomněl koupit vejce?!

Později nás to sice mrzí a říkáme si, jak to bylo zbytečné. Ale už je pozdě, hádka proběhla, negativní emoce se vzbouřily a dost často v nás pak zanechaly křivdy, které se nedají vzít zpět a vztah tak pomalu ale jistě upadá.

Dejme si jednu modelovou situaci. Partner ti po příchodu domu mezi řečí oznámí, že se s klukama bavili, že by v zimě vyrazili do Thajska. Úplně vidím tu šílenou reakci: „Děláš si srandu? A to mi říkáš jenom tak? To jako že poletíte za *urvama, jo?! Hmm, tak to je výborný, jestli někam poletíš s těma děvkařema z fotbalu, tak je mezi námi konec!“ A hádka je na stole.

Taková reakce je ale naprosto zbytečná hysterie. Zaprvé to může být jenom momentální nápad, který se vůbec nemusí stát realitou – nebude nikdo, kdo by plán zorganizoval, jinému to zakáže fúrie, kterou má doma nebo nedostane dovolenou v práci. Prostě je zbytečné vyletět jak čertík z krabičky při každém „oznámení“, které se ti nelíbí. Povede to akorát k hádce, obviňování a jakmile mu začneš poroučet, co smí a nesmí, tak poletí na truc i kdyby se mu nakonec nechtělo.

Nauč se nereagovat v emocích a neřešit věci hned, když nastanou. Týká se to v podstatě všech situací ve vztahu, kdy máme puzení reagovat (negativně) hned. Můj děda mi vždy říkal: „Když tě něco naštve, tak nejdřív napočítej do 10 a pak teprve mluv!“ Když tvůj chlap tedy rozlije to kafe – už se stalo, on ho rozlít záměrně nechtěl a když ho hned buzeruješ stylem: „Já ti říkala, ať ho nedáváš na hranu stolu a hlavně, že jsem akorát vytřela,“ okamžitě se postaví do opozice. Dokážeš si představit, jak bude koukat, až se zachováš jako lasice a řekneš mu: „To nic, pojď utřeme to a uděláme ti nový?“ Určitý flegmatický postoj, kdy si uvědomíme, že náš život nestojí na těch malých věcech, které zbytečně denně řešíme, nám uleví a v důsledku zlepší vztah.

Situací, ve kterých máme tendenci reagovat přehnaně, je spousta. Když reaguješ jako lasice, tak to neděláš kvůli chlapovi, aby měl klid, ale hlavně kvůli sobě. Abys měla klid sama v sobě – ten se pak odrazí i na ostatních. Třeba příště, až půjde na nákup pro vajíčka na omeletu a vajíčka zapomene koupit (klasika), tak si prostě dá chleba s máslem nebo bude bez večeře – „blbej den“. Ale není třeba udělat scénu. On to neudělal schválně, aby tě naštval. Prostě se stalo, o nic v podstatě nejde, a pokud na něj zaútočíš stylem: „Ani ty blbý vejce nejsi schopný koupit, to je po každý s tebou!“ postavíš se do pozice kárající matky nebo učitelky (ne sexy učitelky) a akorát tě pošle do háje, ať si jdeš příště nakoupit sama. A co hůř, po těchto výlevech se postupně přestane snažit pomáhat celkově.

Spousta z vás si často stěžuje, že jim chlap doma nepomáhá, nic nedělá. Vrať se na samý začátek a vzpomeň si, jak jsi oceňovala jeho snahu? Když pro nás chlap něco dělá (i blbě), tak ho chválíme a zásadně nevyčítáme. Samozřejmě, můžeme ho citlivě nasměrovat, aby to dělal „dobře“, upozornit na chyby a nedostatky, ale zdvořile, bez urážek a vyčítání. S muži prostě jednáme v sametových rukavičkách a pak jde všechno, věřte mi.

Tak jak to je?