Jak to vidí chlap: Opustil mě kvůli potratům?

Dotaz čtenářky Jany:

Ahoj, asi to vezmu stručně… Byli jsme spolu skoro osm let a před dvěma měsíci jsem se dozvěděla, že je náš vztah přechozený, že má asi nějakou krizi středního věku, že nevylučuje, že bychom se k sobě třeba vrátili, ale teď rozchod. Nikomu to ale neřekl, a to spolu i pracujeme. Nebydleli jsme spolu, každý máme svůj byt a pak jsem se mu i přiznala, že jsem se asi bála přestěhovat, že jsem z toho měla strach, protože parodoxně jsem se bála rozchodu. Já jsem z toho na kaši, hrozně mi chybí – on, ač tvrdí, že má vyřešeno, v pohodě není, na to ho znám poměrně dobře a prakticky každý volný den leje jak zjednaný. Každopádně od té doby mi pořád píše, zajímá se, stará se. Udržuje mě z mého pohledu prostě v nějaké naději – tak to chápu já a ničí mě to. Je fakt, že od rozchodu jsme se spolu dvakrát vyspali, co se toho týče, vždy to bylo úžasné a skvělé po celou dobu vztahu. Já bych ho zpět chtěla, klidně bych se k němu i nastěhovala, ale úplně nevím, co s tím. Rozhodně se nechci doprošovat, ale to, že jsme pořád v kontaktu i za mnou jezdí se psem, mě prostě vždycky rozseká, pes poslouchá víc mě než jeho, když odjíždí, chytá mě za rukáv a kňučí. Asi píšu trochu zmatečně, ale snad to dává trochu smysl. Asi díky za každou radu, je docela potřeba i uvést, že je mi 40 a několikrát jsem potratila, takže možná je ten rozchod i z tohohle důvodu, akorát nemá na to, aby mi to řekl přímo do očí.

Jana

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Jani,

když jste spolu po tolika letech ještě nebydleli, přestože jste se už pokoušeli o dítě, není to úplný standard. Nicméně já na vztahy standardní optikou nehledím, naopak, je dobře, když si dva umí najít svou příjemnou cestu. Obzvlášť teď, v době korony, by si jistě spousta lidí, včetně mě, přála mít nějakou svou zašívárnu.

Nicméně pokud jako důvod nesestěhování uvádíš strach z rozchodu, v kontextu vašeho vztahu, řekl bych, že jde o projev tvé intuice. Nejsem tu, abych mluvil za ženy, a už vůbec ne za tvé nitro, přesto, napadá mě – dokázala bys přijít na to, co v tobě tuhle nejistotu vyvolávalo?

Jestli se každý den oddává alkoholu, pokud to dřív nedělal, je to skutečně nějaká přechodová fáze. Měla by být krátká, úderná, aby splnila svůj účel. Vzejít z toho může cokoliv. Máme sice tendenci nazývat to „krizí”, ale takový okamžik je restartem v životě muže. Možná odejde z práce, třeba začne žít nezřízeným životem, čichne k nově nabyté svobodě… Jestli se k sobě máte vrátit, přímo nebo oklikou, nezbývá ti, než tomu teď dát čas.

Ženy si často myslí, že když je opouštíme, uděláme to se vší parádou, naplno. Ale chlapi jsou v tomhle větší slaboši než ženy, které ve svém zranění dokážou být silné a rezolutní. Zvlášť pokud jste si nic neudělali, „jen” váš vztah vyhořel, prostě se o tebe dál svým způsobem zajímá, má tě rád, máte společný velký kus života. A ten má svou setrvačnost. Naději samozřejmě máte, když bude vůle z obou stran, ale tohle bych si a priori jako projev té naděje nevykládal.

S tím stěhováním teď určitě nezačínej. Neumím si představit jediné dobré východisko z dialogu typu: „Jani, já s tebou teď nechci být, možná jednou…”, a ty: „No tak ale já bych se k tobě třeba nastěhovala…”.

Sex s ex, jak se říká, je příjemná věc. Neškodná bude ale jen, když jsou oba na stejné vlně. Pro tebe nejspíš s bolavým „ocáskem”. Kdyby byl vědomější, tak by tvou ránu pro tohle potěšení nerozedíral. Jenže ono je to poměrně lákavé – v jeho vidění jsi najednou prosta jakékoliv všednosti, závazků. Vlastně si z tebe bere jen to, pro co jsi ho přitahovala celou tu dobu, nejen fyzicky. Neřešit nic dalšího. To stojí za zamyšlení…

Nemyslím, že přímo s těmi potraty by jeho odchod souvisel. Chlapi, pokud mají svou partnerku rádi, roztáhnou nad ní křídla. Nemůžu to prohlašovat za něj, ale spíš myslím, že tohle je něco, co člověk v partnerství, pokud jinak funguje, a také oba děti chtějí, přijme za společnou překážku, kterou buď oba překlenou anebo najdou jinou cestu. Spíš jestli se to třeba nějak neprolnulo do nálady mezi vámi. Na čem stál váš vztah celou dobu? Čím jste mu oba prospívali v posledním roce?

Jak říkám, teď tomu dej čas, třeba i s nějakým sebezapřením. Náročný je hlavně strach z toho, co přijde, ani ne tak jedna která hodina strávená bez něj. Ty nejbolavější okamžiky máš už za sebou a každým dnem se zotavuješ. Vím, že tohle jsou taková ta babičkovská „moudra”, ale i s bolavou duší se dá komunikovat a pomoci jí.

Obrať svou pozornost na SEBE. Uvědom si, co s tebou dělají ta setkání, a pak jednej v souladu s tím. Vezmi si k sobě toho psa. Podnikni něco, co ti udělá radost. A pak tohle něco podnikej dál. Jestli on se bude propíjet ke svému dnu, zatímco ty porosteš vzhůru, buď se někde setkáte, anebo prostě ne. Tebe to pak už ale bolet nebude.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Janě, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do disku