Jak to vidí chlap: Mám přítele, ale miluju někoho jiného

Dotaz čtenářky Ivy:

Dobrý den,

ráda bych znala váš názor na mou situaci. Mám přítele skoro 5 let. Před 4,5 lety jsem poznala jednoho muže v mé nové práci. Měl rodinu, byli jsme kamarádi, pořád jsem vyhledávala jeho společnost. Chodil za mnou na vrátnici, kde jsem pracovala. Volali jsme si, já se do něj zamilovala. Ale on nic netušil. Byla jsem zadaná a prožívala jsem dost těžkou dobu, ne ve vztahu, ve kterém jsem byla. Řešila jsem něco dost závažného! Přítel mi byl velkou oporou a já ho moc potřebovala, nemohla jsem ho opustit a snažit se o muže, do kterého jsem byla zamilovaná. Asi po 4 měsících jsem se přestěhovala k příteli o 100 km dál, musela jsem i skončit v práci. Bylo to pro mne hrozně těžké, měli jsme na sebe kontakt (s mužem, do kterého jsem byla zamilovaná), domluvili jsme se, že občas půjdeme na kávičku. Jezdil kamionem do města, kam jsem se přestěhovala. Čas plynul a my se přestali kontaktovat a vše vyšumělo, občas jsem si na něj vzpomněla, napsala jsem mu, chvilku jsme si psali a zase ticho! Po 4 letech, jsem mu psala, že budu kousek od něj, jestli nezajdeme na kávičku. Souhlasil, povídali jsme si, bylo to krásné. Řekl mi, že se rozešel se svou dlouhodobou přítelkyni, s níž má syna. Byli jsme spolu asi 5 hodin. Pak jsem odjela domů. Opět se mi rozbušilo srdíčko. Přes smsky jsme se domluvili, že budeme jen kamarádi s výhodami. Já jako silná žena (tak jsem se cítila, že jsem silná) jsem na to kývla a těšila se, až ho zase uvidím. Asi za 14 dní měl pracovní cestu zase k nám do města. Sešli jsme se, líbali se, hladil mě, objímal… Krásně jsme se milovali. Pak musel už jet zpátky na základnu. Chvilku jsme si psali, ale vždycky jsem musela čekat, až odepíše třeba i tři hodiny. 🙁 Abych to zkrátila. Viděli jsme se během půl roku 4x, z toho jsme spolu 2x spali, vždycky, když jsem s ním, chová se ke mně moc krásně, objímá mě, hladí mě, kouká mi do očí. Je nám spolu krásně. Vyznala jsem mu city. On od začátku říkal, že nechce vztah, že mi nechce ublížit, že nemá moc času. Že je v jednom kole, ani si se mnou nevolá, nepíše, prostě jakoby mu to bylo všechno fuk. Když jsme spolu byli naposledy, bylo nám moc hezky, bylo to krásné, začal se mi svěřovat, jak těžké dětství měl, nikdy se se mnou o takových věcech nebavil. Pokaždé, když jsme se viděli, tak se mě zeptal: „Můžu ti dát pusu?“ Byl tak pozorný, poslouchal, co říkám, smáli jsme se. Ale jak jsme nebyli spolu, byl chladný a bez zájmu. 🙁 Nerozumím tomu! Na poslední schůzce jsme spolu nespali. Včera se mi ozval, že zase jede do města, kde bydlím. Měli jsme se sejít po měsíci, moc jsem se na něj těšila, ale jelikož měl zpoždění, tak schůzku zrušil. Brečela jsem a byla zoufalá. 🙁 Večer jsem mu napsala, aby mi už nepsal, když pojede do města, že to bude tak lepší. Odpověděl, promiň, nemyslel jsem to nějak špatně. A dobře. Pokaždé, když jsme se měli sejít, mu do toho něco přišlo. Nevím, co si mám o něm myslet, jen si zahrává s mými city a tolik mi ubližuje. 🙁 Ano, já vím, mám přítele, ale nefunguje nám to a půjdeme od sebe pryč.

Přeji hezký zbytek dne

Iva

Zdroj: Tomáš Erben

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Ivuš,

často se u sebe snažím zachytit první myšlenku, pocit, který ve mně podobná psaní vyvolávají, ještě než se pustím do hlubšího, už rozumového, elaborátu. Takový vjem totiž přichází ze srdce. Takže ti napíšu, co za emoci jsi ve mně probudila, ano?

Jsi pět let s přítelem a čtyři a půl roku z toho zamilovaná do někoho jiného. Takový paradox se zákonitě musí odrazit na všech zúčastněných. Tvůj stávající přítel, o kterém ale tvé sdělení není, žil poměrně dost dlouho v nějaké iluzi. Bylo by zřejmě fajn, kdyby věděl, na čem je, a na základě toho se mohl rozhodnout dobrovolně, co si se svým vztahem a životem počne. Tohle si uvědomit ti možná dodá sílu do toho nadcházejícího rozchodu. Pro něj, byť možná ne na vědomé úrovni, to bude vysvobození. Tvé city totiž nejsou jen nějaký „neškodný úlet“.

Druhá věc, jejíž podstatou jsi už ty, je fakt, že jsi musela trávit čas, milovat se, vyznávat lásku člověku, kterého jsi nemilovala. To ve mně vyvolalo soucit. Pro tvé srdce neskutečný nápor. Dusivé. Zmatek, který jsi v průběhu času přijala za svůj běžný standard. Možná z vděku, který jsi vůči svému příteli cítila, snad z nějakého soucitu. A tebe to přitom tak dlouho táhlo někam jinam. Vděk a soucit si se skutečnou láskou ani nepodají ruku. Musela jsi být opravdu rozervaná. Tedy pořád jsi…

Přečti si také:

• Jak to vidí chlap: Žárlím, protože můj přítel si potřebuje dokazovat, že je u žen žádaný
• Jak to vidí chlap: Lze přejít po delší době z přátelství s výhodami do vážného vztahu?
• Jak to vidí chlap: Jak být po rozchodu jenom kamarádka, když ho stále miluju?

Což podle mě z velké částí ústí v to, že jsi na svém milovaném závislá, lpíš na něm daleko víc, než on na tobě. Ten nesoulad, kdy ty svůj milostný život skládáš z přítele, tedy jakési zátěže a z něj. Zatímco on z tebe a své nově nabité svobody. A bůhví čeho všeho ještě.

A rovnováha je základ. Ty pro něj pláčeš, on pro tebe zjevně ne. Nemusí zrovna ronit slzy, abys poznala, jestli když mu do vašeho naplánovaného rande něco přijde, udělá vše pro to, aby si to s tebou mohl co nejdříve vynahradit. Tak, jak bys to nejspíš udělala ty.

Řekl bych, že v momentě, kdy skutečně ukončíš svůj stávající vztah, zamíchá to výrazně všemi možnými kartami. Být tebou, neváhal bych. Vím, že takový krok je jeden z nejtěžších, ale je zjevně nevyhnutelný a prospěje všem.

S rozchodem pohni, se sebeléčením, které by mělo potom nastat, si však dej na čas. Skutečně dlouho jsi žila v něčem, kde jsi popírala své nitro. Třeba na tom s někým, kdo by tě vedl, cíleně zapracuj. Na první dny a týdny po rozchodu se opravdu vědomě zaměř.

A jaké karty že to promíchá? Nebudeš pro svého milovaného zadaná. To ale až v poslední řadě. Jak to zapůsobí na něj, by měla být jen třešnička na dortu. Zaměř se hlavně sama na sebe: ty po letech ochutnáš svobodu, odpoutáš se od všeho toho, co popisuju výše. Není ti při té představě poměrně lehko? Chytíš druhý dech. Postupně začneš sama sebe vnímat jinak. Jasně, možná přijdou i chvíle osamění a váhání, ale skrz to právě vykveteš. Zkus si představit silnou a šťastnou Ivu. Klidně si ten obrázek opravdu vizualizuj. Dostaň se zpátky do své dívčí formy a uvidíš, co to ti přinese za ovoce. Jen začni z toho správného konce. Myslím, že scénář se pak už napíše sám.

Ruku na srdce, nejednáš taky někdy v rozporu se svým nitrem? Možná tak dlouho, že si toho už ani nevšímáš a přijde ti to normální? Vždyť jde přeci o tvůj život!

Jestli potřebuješ sama něco nutně probrat, ozvi se mi na info@tomaserben.cz nebo tel. 730 803 353.

Text: Tomáš Erben, vztahový poradce, foto: shutterstock, Tomáš Erben