Jak se v minulosti pralo prádlo? Nebyla to legrace!

Než se stala automatická pračka běžnou součástí domácnosti, bylo praní mnohem namáhavější a zdlouhavější. Pojďte se tedy s námi podívat na to, co to pro naše předky znamenalo, jít prát velké prádlo.

Úplně na začátku byla jen čistá voda, ve které se prádlo máchalo a otloukalo o kameny, později se začalo prát v kádích, protože se zjistilo, že přidáním některých látek do vody se při namáčení rychleji odstraňuje špína. Na prádlo se v kádích šlapalo, aby byl proces rychlejší, používaly se také tlouky a další pomůcky.

Ve starověku se prádlo šlapalo

Na prádlo se šlapalo už ve starověku, ve starém Egyptě měli znak pro praní, byl to hieroglyf představující dvě nohy ve vodě, můžeme tedy odhadovat, že v té době se pralo hlavně šlapáním prádla ve vodě.

Vyhlášené byly prádelny ve starém Římě, kde valcháři, jak se obsluze v prádelnách říkalo, šlapali prádlo ve velkých kádích naplněných bělicí hlinkou, louhem, močí a vodou. Valchář v kádi šlapal a dupal, potom prádlo vyždímal a vymáchal v čisté vodě. Práce v prádelnách byla velmi namáhavá, proto ji vykonávali především muži.

Později se začaly používat různé tlouky a plácačky, které práci trochu usnadnily. Prádlo se před praním namáčelo ve vodě, do které se přidala směs zvířecího tuku a dřevěného popela. Opravdu velkým skokem vpřed byl vynález mýdla.

Pokrok jménem valcha

Mýdlo sice hodně pomohlo, ale největší skok ve vývoji praní přinesl vynález valchy. S postupem času se valchy vyráběly z různých materiálů, od dřevěných, hliněných, kamenných až po plechové, skleněné a umělohmotné. Kdy přesně valcha vznikla, nevíme, ale v Čechách se běžně používala až do 50. let 20. století, kdy ji nahradily pračky.

Zdroj: Stock Up

Prací stroje

Koncem 19. století, se s rozvojem průmyslové revoluce začaly vyrábět prací stroje. Nečekejte však, že by se hospodyňkám nějak výrazně ulevilo, protože ty se zpočátku používaly pouze v prádelnách a špitálech, do domácností se dostaly až mnohem později. Prací stroje rozhodně nevypadaly jako dnešní pračky, byly to zcela jednoduché prací nádoby ve tvaru půlválce na nohách, dno měly vyložené roštem z dřevěných lišt a proti němu se kývala další půlválcová valcha. Mezi valchami se prádlo třelo tak dlouho, až se vypralo.

Praní nebylo moc šetrné a prádlo se tak velmi často poničilo. Nevhodné se ukázalo především pro praní jemnějších materiálů. Proto se postupně měnil tvar a uložení třecích ploch, aby nedocházelo k tak velkému opotřebování tkanin.

Vývoj pokračoval dál, až v roce 1904 spatřila světlo světa pračka značky IDEAL, kterou vyráběla firma Hobza a spol. z Hranic na Moravě. I tato pračka se však ovládala ručně, ale rozhodně to bylo velké ulehčení práce.

Spásná elektřina

Asi největším průlomem v praní byl vynález elektřiny. Elektromotory se začaly kromě jiného využívat i na pračkách. Snaha o co největší úsporu práce a času přivedla konstruktéry k nápadu ohřívat vodu přímo v pračce. Dříve se totiž topilo pod pračkou jako v kamnech, ale postupně se začala voda ohřívat pomocí elektřiny.

Pračky si našly své místo jak v domácnostech, tak i v prádelnách a čistírnách. Sice se liší velikostí a způsobem ovládání, ale princip je vždy stejný. Usnadnit si práci. Pokud se vám však nechce potýkat se s programy na vaší pračce nebo máte k praní opravdu nepřekonatelný odpor, pošlete prádlo do čistírny, kde se o něj postarají za vás.

V dnešní době moderních technologií ho do prádelny ani nemusíte nosit, stačí si na webu cleany.cz najít, co chcete vyčistit nebo vyprat, a pak jen počkat na kurýra, který prádlo vyzvedne a následně čisté přiveze zase zpět.