Intimní zpověď čtenářky: Živím se jako placená společnice

Dagmaře je 22 let, je svobodná, nemá děti a jako společnice si přivydělává už dva roky. Vyrůstala na menším městě společně se sestrou a rodiči. Když bylo Dagmar deset let, její rodiče se rozvedli a ona i se sestrou byla svěřena do péče matky. Spolu s tím přišel i problém s penězi a Dagmar bylo líto, že nemá značkové věci jako její spolužáci. Po střední škole se Dagmar dostala na Vysokou školu ekonomickou a  tam poznala jiný život…

Dagmar, hned v úvodu se tě zeptám, jestli o tom, jak si přivyděláváš, ví někdo z přátel nebo rodiny?

Neví to nikdo a ani nechci, aby se to někdy dozvěděli. Sice se za to, co dělám, nestydím, ale moji přátelé by to rozhodně nepochopili. Vnímali by to jen jako obyčejnou prostituci. No a moje rodina? Myslím si, že určitě by rádi nebyli. Rozhodně by s tím nesouhlasili.

Máš přítele?

Přítele nemám. Zatím na něj nemám čas a ani by to nejspíš nefungovalo. Vždyť který chlap by byl v pohodě s tím, že chodím na večeře, večírky a mejdany s cizími chlapy. Na lásku si budu muset počkat, až se rozhodnu se svou prací seknout.

Jak ses k práci placené společnice vůbec dostala?

No, když on ten studentský život není zadarmo… Platíš knížky, jídlo, dopravu, byt.  Nemůžu vysávat mamku, která dře celý život, aby nás uživila, tak jsem se porozhlédla po nějaké brigádě. A dělat v bistru s rychlým občerstvením nebo za kasou v supermarketu se mi fakt nechtělo. Vyzkoušela jsem si to a za tu dřinu ta almužna? To mi za to fakt nestálo. Pak jsem čirou náhodou narazila na inzerát, kde hledali mladé dívky na práci společnice. Nabízený plat mi vyrazil dech. V první chvíli jsem do toho nechtěla jít, myslela jsem si totéž co většina lidí, že jde o prostituci v hezkém pozlátku. Nakonec jsem si řekla, že když nebudu pod žádnou společností, mohla bych zkusit dát inzerát sama za sebe. Budu si diktovat své podmínky a nikdo mě nebude moci k ničemu nutit. Když se mi ten dotyčný nebude zdát, prostě ho odmítnu. Bylo rozhodnuto.

Vzpomeneš si, jaký byl tvůj úplně první klient?

Tak na to se nedá zapomenout. To si asi pamatuje každá z nás. Ozval se mi na inzerát. Tenkrát měl ve městě nějaké obchodní jednání. Domluvili jsme se, že za ním přijedu na hotel a půjdeme na obchodní večeři. Co bude dál, nechal viset tak nějak ve vzduchu. Byla jsem strašně nervózní. Měla jsem strach z toho, co bude, co mě čeká. Samozřejmě, že jsem slyšela i příběhy holek, které klient napadl, nebo po nich vyžadoval něco, co si předem nedomluvili. Nakonec to ale všechno bylo v pořádku. On, říkejme mu třeba Pavel, byl strašně příjemný. Vyrazili jsme na večeři, kde jsem dělala jen doplněk a neměla jsem tušení, o čem je řeč, ale pochutnala jsem si na skvělém jídle a můj společník byl také velmi pozorný. Skončili jsme potom u něj na hotelu… Po příchodu na kolej jsem se cítila dost hrozně. Pamatuji si, jak jsem si říkala, že už nikdy víc, že tohle není nic pro mě. Měla jsem strach, že se to někdo dozví. Ale pak přišel další klient…

Setkala ses někdy s násilím ze strany klientů? 

Ne. Osobně jsem se s tím ještě nikdy nesetkala a možná je to taky tím, že do toho nejdu, když se mi někdo nezdá už jenom po telefonu. Podivné týpky zkrátka odmítnu hned. Možná jsem zatím měla jen štěstí, možná mám dobrou intuici, kdo ví, ale doufám, že se mi nic podobného nikdy nestane. Jasně, že vím o holkách, kterým se něco podobnýho stalo. Klient je zmlátil, jednu dokonce nechal dva dny připoutanou k posteli… Ale na druhou stranu jsem slyšela i o holkách, který se za příplatek nechávají mlátit, ale do toho bych nikdy nešla.

Co tě motivuje k této práci? Jsou to hlavně peníze, kvůli kterým to všechno začalo?

Rozhodně. To, co si vydělám, za to stojí. Vydělám daleko víc, než na normálních brigádách, vlastně i daleko víc než lidé, co se dřou hodiny v kancelářích nebo v továrnách. A navíc už mám i některé stálé klienty, kteří mě berou na drahý večeře, kupují mi luxusní dárky, oblečení… Takže i to je na tom fajn.

Trošku intimní otázka, ale kolik si účtuješ za setkání? 

To hodně záleží na klientovi, na tom co si všechno objedná, kam třeba jdeme, zda ho jen doprovázím na nějakou akci, nebo chce i něco víc, jestli je to jen jeden večer, nebo třeba celý týden. Ale cena za večeři se mnou začíná na 1500 až 2000 korunách.

Nedá mi to se nezeptat. Spíš se svými klienty?

Gigola by ses na tohle nezeptala… (smích) Ale ano, spím.

Máš nějakou kuriózní zkušenost?

No jéje, ty by vydaly klidně na celý román. Při své práci se potkávám s fakt rozličnými lidmi. Někteří muži si prostě jen chtějí užít, jiní mají doma ošklivou a nespolečenskou manželku a potřebují doprovod na důležitá jednání, aby nevypadali jako suchaři. Co člověk to originál. Ale pamatuju si na jednoho, který se chtěl před kámoši vytáhnout, jakou má milenku a vzal mě do luxusní restaurace na večeři. Jenže jeden z nich dal echo jeho ženě a ta se tam přiřítila. Manžela propleskla hned tam a s pohlavky si ho odváděla domů. Bylo to vtipné. Další muž se potřeboval před setkáním s nějakým svým bossem pořádně odvázat, tak si dal nějaké svinstvo a v nestřeženém okamžiku ho hodil do pití i mně. Bylo to peklo. Tohle už bych nechtěla zažít, ale byla to i dobrá zkušenost, už nikdy nenechám své pití bez dozoru. No asi nejvíc šokující zkušenost byla, když si mě objednala parta mužů. Netušila jsem to a když jsem se objevila v hotelovém pokoji, čekalo jich tam na mě sedm. Tehdy jsem se fakt bála, ale nakonec se z toho vyklubal fajn mejdan s hromadou sexu. Takhle už mě dlouho nikdo nerozmazloval. (smích)

A nejvíc kuriózní místo, kde chtěl klient sex?

No, tak těch by taky bylo. Už snad klasikou je auto, ale to je něco, co zásadně odmítám. Přijde mi to fakt barbarské. Mám ráda klid hotelového pokoje. Ale pamatuji si na jeden večírek ve sklípku, kde jsme si to rozdali přímo uprostřed lahví vína. Vtipné bylo, že nás tam přistihli. Jeden můj klient mě vzal na projekci připravovaného firemího spotu a odtáhl mě do zadní řady, kde jsme si to skvěle užili. Mám ráda tahle překvapení, je to vzrušující ten pocit, že tě může někdo přistihnout.

Takže, jak svou práci vnímáš a vůbec sama sebe?

Určitě to není práce, se kterou by se člověk rád chlubil. Nikdo z mého okolí neví, co dělám a popravdě bych se asi propadla hanbou, kdyby to zjistili třeba moji rodiče. Je mi jasné, že plno lidí by mě odsoudilo. Proto je lepší, když nikdo nic neví. Ve škole kamarádky často řeší, co si můžou koupit a co už je pro ně drahé, do jakého podniku půjdou, aby ušetřily. A já? Sedím vedle nich a předstírám, že mám stejné starosti jako ony. Ale musím uznat, že to má i své výhody. Nejen, že si dovedu vydělat rychle poměrně slušné peníze, ale potkávám také spoustu zajímavých lidí. Někteří jsou ve své práci i poměrně vysoce postavení, nechávají mi na sebe kontakty. Myslím, že v budoucnu se mi to může hodit.

V budoucnu? Máš své sny a plány? 

Tak v první řadě bych chtěla dodělat školu a pak si myslím, že mám sny jako každý jiný. Chci si najít nějakou dobrou práci, vybudovat si kariéru. Chci mít jednou vlastní rodinu a usadit se. Rozhodně neplánuji pracovat jako společnice do konce života. Jen co dokončím školu, tak za tímto obdobím udělám tlustou čáru.

Přeju ti, ať se ti to opravdu podaří a splní se ti tvé sny. Děkuju za rozhovor.

A co ty? Co tomu říkáš? Jaký je tvůj názor na dívky společnice? Máš nějakou kámošku, která si tak přivydělává? A jak bys reagovala, kdyby ses to o někom dozvěděla? Napiš nám do diskuze!

Foto: shutterstock.com