Hurá rostou! aneb 5 tipů jak přežít houbaření

O houbách koluje řada mýtů a některé jsou i životu nebezpečné. Pokud sbíráte jen okousané houby bez lupenů, dáváte je do igelitky a případnou nevolnost z hub léčíte mlékem, pak radši pozorně čtěte dál.

Tip č. 1: Dobré místo, správný čas

Na houby je nejlepší chodit dřív než ostatní. Pokud na ně vyrazíte v neděli odpoledne, pravděpodobně košík nenaplníte. Většina houbařů chodí do lesa v sobotu ráno. Kdo si to může dovolit, chodí ke konci pracovního týdne. Co vysbíraly davy o víkendu, už totiž většinou dorostlo.

Houby by se také neměly sbírat kdekoliv. O houbách se dá s nadsázkou říct, že do sebe nasají kdejaké svinstvo z okolí. Proto pokud si nechcete doma udělat radioaktivní smaženici nebo houbovou polévku se rtutí a olovem, pečlivě si vybírejte lokalitu. U houbaření totiž platí, že není les, jako les.

Tip č. 2: Nejím, co neznám

Pro milovníky adrenalinu není houbaření tím pravým koníčkem, protože tady se risk opravdu nevyplácí. Sice se říká, že jedlé jsou všechny houby, ale některé jen jednou, na druhou stranu sranda končí ve chvíli, kdy dojde opravdu k otravě. Některé houby jen špatně chutnají, jiné způsobí nevolnost, ale řada hub může způsobit trvalé následky třeba v podobě nevratného poškození jater. Smrtí končí naštěstí jen minimum houbových přehmatů.

Nejlepší je řídit se jednoduchým pravidlem – jíst jen ty houby, které stoprocentně známe, a odmítnout zpracované houby z nejistých zdrojů. Poradit nám může i atlas hub, internet nebo houbařské poradny. Pokud si nějakou houbu potřebujete ještě ověřit, nečistěte nožičku a seberte houbu tak, jak je. Mohly byste totiž přijít o některé poznávací znaky.

Tip č. 3: Pozor na otravu jedlými houbami

I když houby poznáte s naprostou jistotou, neznamená to, že se nemůžete přiotrávit. Z jedlých hub se totiž snadno můžou stát houby nejedlé díky špatnému zacházení. Houby obsahují velké množství bílkovin, a proto se v igelitové tašce nebo v rozpáleném autě mohou začít velmi rychle kazit. S masem taky rychle spěcháte do ledničky a s houbami je to podobné. Ideální pro sběr a přepravu hub je košík, kterým k houbám proudí vzduch. Ihned po příchodu domů houby proberte a co nejdříve zpracujte.

článek

Tip č. 4: Pýchavku nesušit ani nemrazit

Vychutnejte si svůj houbařský úspěch nejen houbovou polévkou k obědu a smaženicí k večeři, ale nechte si tuto lahůdku i do zásoby. Různé druhy hub se hodí pro různou úpravu. Tvrdší druhy jako hříbky, václavky nebo lakovka ametystová se hodí k nakládání. Když je podusíte a naložíte do láku na okurky, můžete pak návštěvě nabídnout „houby s octem“ a ještě se budete všichni olizovat.

K okamžitému zpracování jsou skvělé babky, ze kterých při sušení parazit nedohub udělá houby nejedlé. Ten se navíc rozšíří i na ostatní druhy hub, které s babkami sušíte pohromadě. Také pýchavky neskladujte, ale hned zpracujte. Nehodí se totiž ani k sušení ani k zamrazení, protože můžou zhořknout a ztuhnout. Za to je z nich skvělá polévka nebo omáčka. K sušení se nehodí ani václavky nebo třeba choroš.

Sušit houby můžete několika způsoby. Buď je nakrájíte na tenké plátky a pokladete na plech vyložený pečicím papírem, ze kterého je po usušení sloupnete snadněji než z tradičně používaných novin, nebo plátky můžete naskládat do sušičky na potraviny. V sušičce vám houby uschnou přes noc a můžete ji použít i ve vlhkém prostředí, kde by vám houby na plechu zplesnivěly. Pokud sušičku nemáte, ale je u vás doma sucho, zkuste houby nakrájet na silnější plátky, navléct jehlou na režnou nit a zavěsit několik řad třeba do okna. Ušetříte spoustu místa a vykouzlíte si krásnou podzimní atmosféru.

Tip č. 5: Mlékem otravu nespravíte

Sběr, konzumace a otravy z hub jsou opředeny spoustou mýtů. Jedním z nich je i ten, že na otravu z hub pomáhá vypít sklenici mléka. Zapomeňte na to. Při podezření na otravu okamžitě vyhledejte lékaře. Stejně tak nevěřte tomu, že jedovaté houby při styku se stříbrným nádobím zčernají, že nejsou okousané nebo červivé nebo že mají výraznou barvu. Také nespoléhejte na to, že si můžete po vašem houbařském omylu nechat vypláchnout žaludek. Otrava některými hubami se totiž projeví až mnohem později, kdy už vám vypláchnutý žaludek nepomůže. První příznaky můžete pozorovat až za několik dní či týdnů.

Houbaření v sobě spojuje pobyt na čerstvém vzduchu, pohyb, znalosti i jistou dávku soutěživosti. Když je člověk opatrný a neriskuje, může si pak po zbytek roku dopřávat houbové lahůdky. A navíc, houbaření je přece náš národní sport. Takže popadněte košík a hurá do lesa!

A co vy? Sbíráte jen osvědčenou klasiku, nebo si troufnete i na méně známé kousky? Jaká je vaše nejoblíbenější houba?

Foto zdroj: profimedia.cz