Možná jste zkušený houbař či houbařka, možná sbíráte jen hříbky a možná si netroufnete v lese sebrat vůbec nic, natož si z hub udělat večeři. Ano, pravdou je, že i jediný omyl ve sběru hub může nebezpečně ohrozit zdraví nebo dokonce život.
Na pomoc atlas?
Vybrat ten správný atlas hub je velice těžké. Obrázky malované mohou být velmi zavádějící, fotografie však také neumí zachytit všechno. Nejlepší je asi kniha, kde najdete několik různých obrázků k jedné houbě, případně porovnání s podobnými jedovatými či nejedovatými dvojníky včetně vysvětlení rozdílů. A ač se to nezdá, obrázek není vše a tak pátrejte po co největším množství textu – typické znaky jako vůně, lámavost lupenů, barva na řezu či možné barevné odchylky lze pouze popsat a často jsou to spolehlivá vodítka k určení druhu. Nejlepším průvodcem je však zkušený člověk, který přesně víc, co sbírá. A pamatujte, že jakákoliv pochybnost je důvodem proč houbu v lese nechat!
Kde hledat?
Nejen roční období a srážky určují kde a co poroste, houby rostou i v sušších obdobích, i když je-li vlhký rok, pak bývá úroda mnohem větší. Na loukách a zahradách lze nalézt pečárky (žampiony), špičky či překvapivě chutné hnojníky nebo pýchavky obrovské.
Některé houby jsou závislé na stromech a tak některé jak jedlé, tak i jedovaté druhy pouze pod břízami či duby a mnohé houby jsou dokonce podle svého hostitele (hřib smrkový nebo křemenáč březový) a zajímavé je, že například akát postrádá symbiózu s houbami a pod akáty tedy žádné nerostou.
Kam a kdy?
Pod smrky, jedlemi, buky, borovicemi, modříny a břízami jsou zpravidla místa houbařského ráje. Smíšené lesy poskytují velkou rozmanitost druhů, jehličnaté lesy pak hodně hřibů, navíc v mechu a na tlejícím dřev se lépe drží vlhkost a tak zde lze nalézt houby i za relativně suchého podzimu.
A kdy?
Nejlépe po dešti, ideálně 1-3 dny po intenzivnějších dešťových srážkách lze nalézt množství hub.