Hubněte s Feminou: Mačingová dieta den šestý
Vzhledem k tomu, že jsem pozitivní člověk, tak musím zkonstatovat, že už mi chybí jen 22 dní. Jééé – už len dvacať dva dníííí – znáte tu pecku, zpívá ji Miro Žbiro. 🙂 Protože, no, jak to říct, jinak bych se asi musela jít zabít. 🙂
Zdroj: archiv redakceTrošku přeháním, vždyť to znáte. Tak co nás dneska čeká?
- Snídaně: mrkev+jablko
- Oběd: cuketová příloha
- Večeře: brokolice s česnekem a vařené vajíčko.
Dnes jsem od rána ospalá a unavená.
Cuketová příloha byla celkem dobrá a bylo jí dost.
Vzhledem k tomu, že jsem si slíbila, že se nebudu vážit, tak váhu obcházím. Chtěla jsem se ale nějak namotivovat, tak jsem si oblékla kalhoty, ktéré mám běžně natěsno a jsou mi…pořád natěsno.
Na brokolici se teda moc netěším, ale dá se to sníst. Což mě přivádí na myšlenku, jestli je pravda, že jím, abych žila, ale nežiju proto, abych jedla. Nepřikládáme moc velkou důležitost jídlu v našem životě? Nemá třeba zástupnou funkci? Než na večeři s partnerem, se raději těšíme na to jídlo než na partnera? Dodává nám pocit štěstí, který si neumíme navodit jinak, než dobrým jídlem?
Moje kamarádka má partnera, který mě hodně baví. Když se ho zeptáte, jestli má hlad, nejdřív se podívá na hodinky, pak se zamyslí a řekne, že ještě ne. Vzhledem k tomu, že hodně sportuje, je zvyklý jíst každé 3 hodiny. Občas mám nutkání mu ty hodinky přeřídit. 🙂
Několikrát mi vysvětloval, jak je pravidelná strava pro tělo důležitá, ale já když se rozepíšu nebo začtu, tak pak nevnímám čas a uvědomím si, že mám hlad, až když přes kručící žaludek neslyším svoje myšlenky.
Zatím se mějte, já si jdu snít o městě z čokolády. 🙂
Pa Monča
Foto zdroj: profimedia.cz
