Erotický román na pokračování: Smlouva s ďáblem – 5.díl

Stála jsem šokovaná mezi dveřmi a nebyla schopná slova. Jen jsem na něj mlčky zírala a nedokázala se pohnout. On však takové problémy rozhodně neměl. Jediným dlouhým krokem překonal vzdálenost mezi námi a chytil mě do náruče. Nohou strčil do dveří a já s nekonečnou hrůzou čekala, až se ozve rána a vzápětí se v mém pokoji objeví rozčílená Josefína. Předpokládala jsem a myslím, že zcela správně, že tenhle neuvěřitelně sexy muž má cosi společného s její noční návštěvou. A bylo víc než jasné, že kdyby ho objevila u mě, rozpoutala by takové malé peklo na zemi, které by si s ničím nezadalo s tou nejhorší přírodní katastrofou.

Ve svém novém životě jsem se ještě příliš neorientovala, ale jedno jsem věděla naprosto přesně – musíme zůstat v naprostém utajení. Dveře se však namísto hromové rány, zavřely docela neslyšně. Hlavou mi proběhlo, jak se mu to povedlo, ale víc přemýšlet jsem nedokázala. Můj známý neznámý se na mě totiž vrhnul s dlouho potlačovanou vášní a všechny mé myšlenky se rozutekly jako pára nad hrncem. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit, byl jeho dech vonící po pepermintu, jeho mužná náruč, ve které mě svíral i jeho jazyk propletený s mým. Tělem se mi rozléval žár podobný žhnoucí lávě. Netušila jsem, kdo to je, jak se jmenuje a proč se mi neustále zjevuje ve snech i životě, ale v jedné věci jsem měla absolutně jasno. Potřebuji ho, chci ho a neskutečně po něm toužím. Konečně jsem se vzpamatovala z té hromady emocí a zapojila se do hry našich jazyků. Rukama jsem ho objala kolem krku a prsty se mu probírala ve vlasech. Přijal to jako výzvu a souhlas zároveň. Vzal mě do náruče a přenesl do prostorné postele.

Opatrně mě položil do měkoučkých peřin a přilehnul ke mně. Chtěla jsem si ho znovu přitáhnout a líbat jeho dokonale tvarované rty, ale on mi to nedovolil. Jednou rukou mi uvěznil obě mé nad hlavou a druhou mapoval neskutečně jemnými dotyky můj obličej, potom putoval na krk, přejel letmým dotykem přes ňadra a mé tělo mě okamžitě zradilo. Bradavky se mi vztyčily, jako by jej lákaly, aby je ochutnal, a mezi nohama jsem ucítila zrádné vlhko. Chtěla jsem ho a chtěla jsem ho moc. Jenže on se rozhodl, že mě bude mučit. Mučit slastí a vzrušením. Rukou mi vyhrnul noční košilku, přetáhnul mi jí rychlým pohybem přes hlavu a já se zachvěla zimou. Saténová košilka se snesla pomalu k zemi a já zatoužila mít volné ruce. Chtěla jsem se zakrýt před jeho lačným pohledem. A on si ten pohled opravdu vychutnával. Stejně jako předtím putoval po celém těle rukou, teď stejnou cestu absolvoval pohledem. A já měla pocit, jako by mi na každičké místo, kde se byť jen na chvilku zastavil, vypaloval cejch.

„Jsi nádherná,“ vydechnul a hladově se přisál k mé bradavce. Prohnula jsem se vzrušením, a snažila jsem se vyprostit spoutané ruce. Jeho sevření však ještě zesílilo. Laskal pomalu nejprve jedno ňadro a potom neskutečně dlouho druhé. Přitom pomalu putoval rukou až do mého klína. Jemným tlakem mě donutil roztáhnout nohy. Připadala jsem si jako chlípná konkubína, se kterou si může dělat, co chce. A světe div se, neskutečně mě to vzrušovalo. Vzrušoval mě pocit, že se nemohu ani hnout, že má nade mnou moc, že si nemůžu dopřát víc dotyků a polibků, než mi sám laskavě dovolí. Vzrušení mi tepalo celým tělem, chtěla jsem ho v sobě a chtěla jsem ho hned. Konečně i u něj touha zvítězila a povolil mé sevření.

Okamžitě jsem si ho přitáhla k sobě a překvapeně jsem si uvědomila, že je nahý. Kdy a jak se zbavil oblečení, jsem neměla nejmenší tušení. Konečně jsem ho mohla políbit. Přitom jsem rukama putovala po vypracovaných svalech, hladila mohutné bicepsy a putovala dál po plochém břiše až k jeho mužství. Byl pevný a připravený mě uspokojit. Můj dotyk ho rozhodil. Okamžitě mi odtáhnul ruku a znovu mi jí držel nad hlavou. Chvíli se ani nehýbal, jak se snažil rozdýchat náhlý a prudký nával vzrušení, který ho přemohl. Když největší nápor polevil, roztáhl mi nohy ještě víc a pohodlně se mezi nimi uvelebil. Jazykem pak putoval od mých rtů, přes citlivá místečka na krku přes vzrušená ňadra, se kterými si něžně pohrál, až k pupíku.

Když mi zabořil hlavu mezi nohy, vykřikla jsem slastí. Neodkázala jsem už déle snášet vzrušení a pár šikovných pohybů jazykem mě dohnalo k šílenství. Každičkým kouskem mého těla se prohnalo elektrické jiskření. Ale vzrušení stále neopadávalo. Měla jsem na něj větší a větší chuť. Konečně jsem mohla převzít iniciativu. Položila jsem ho na záda a oplatila mu stejnou mincí. Ruce jsem mu spoutala nad hlavou a hrála si s ním. Jazykem jsem zkoumala tvrdost jeho svalů a ochutnávala každičký kousek dokonalého těla. Víc už nevydržel. Drsně mě otočil na záda, a prudce do mě vstoupil. Vydechla jsem překvapením. Naše těla pro sebe byla stvořená. Dokonale jsme do sebe zapadali a pohybovali se v jedinečné souhře. Byla jsem šílená touhou, chtěla jsem víc. Snažil se tlumit mé výkřiky slasti svými polibky, ale netrvalo dlouho a i on sám vylétnul k výšinám. Potom se na mě zhroutil a ticho rušilo jen naše přerývavé dýchání. Mé tělo úplně ochablo. Do každého póru se mi rozlil klid a mír a já jsem upadla do mátožného spánku. Ještě než jsem usnula, stihla jsem se zeptat: „Kdo jsi?“ Ale odpověď, jestli vůbec nějaká byla, jsem už neslyšela. Únava z celého dne i to nejúžasnější milování, udělalo své a já upadla do těžkého spánku beze snů.

Ráno mě zastihlo dokonale nevyspalou, ale zvláštním způsobem šťastnou. Mhouřila jsem oči do prudkého slunce, které proudilo spolu s chladným vzduchem otevřeným oknem dovnitř, a rukou jsem zašmátrala vedle sebe. Ale postel byla prázdná. Prudce jsem se posadila. Že by se mi to všechno jen zdálo? Ne! Má noční košilka ležela na zemi a mé rty byly ještě teď celé naběhlé z dlouhého líbání. Při vzpomínce na včerejší noc mnou projel záchvěv touhy. Ale kam zmizel a proč? A kdo to sakra byl? „Dobrá otázka, Terezo,“ ušklíbla jsem se v duchu. Potom, co jsem s ním prožila žhavý sex a užila si dva orgasmy, chovala se jako nestoudná děva, už se zajímám, kdo to byl. Jsem nemožná.

Se zakvílením jsem se zhroutila zpátky do peřin. Rukou jsem přitom narazila na nějakou kartičku. Zvědavě jsem si jí prohlídla. Vypadala jako vizitka, ale stálo na ní jediné slovo: Mike.

Mike? Tak se jmenuje? Mike jako Michal? Ale kde se tady sakra vzal? A jak to, že se zná s Josefínou? A proč se chová, jako bychom se dávno znali? Nejspíš by se mi nad tím přívalem otázek rozskočila hlava, kdyby mě z něj nevytrhnulo zvonění telefonu. Skočila jsem po něm, jako tonoucí po poslední větvi, kterou má na dosah.

„Ano?“ prohodila jsem neutrálně do mluvítka. Podívat se na číslo nebo volajícího mě ani nepadalo. Nevím proč, ale byla jsem si jistá, že je to on. Kdo jiný by mi volal takhle brzy ráno. Jenže na druhé straně se ozval veselý hlas mé kamarádky.

 „No, snad tě nebudím,“ podivovala se ta můra.

„Jistě že ne, mám dovolenou a běžně bývám vzhůru v půl sedmé ráno,“ nesnažila jsem se ani zakrývat své zklamání.

„Tak koukej vstávat, lenochu, mám pro tebe totiž skvělé zprávy.“ Ta holka je jak z reklamy na energetický nápoj.

„Povídej,“ pobídla jsem jí bez valného zájmu.

„Zavolal,“ řekla vítězoslavně. „Zavolal a pozval mě do té nejluxusnější restaurace, co jsem kdy viděla. Kam se hrabou všichni ti mí boháči. Oproti němu jsou to obyčejní nuzáci.“ Rozplývala se Klára a já si jen těžko srovnávala myšlenky.

„Kdo se ozval? Tvůj F-A-N-T-A-S-T-I-C-K-E-J Trevor?“ popíchla jsem jí.

Dokázala jsem si úplně živě představit, jak právě teď mávla otráveně rukou a protočila panenky vzhůru k nebesům. „Jakej Trevor, sím tě?! Michael.“

Krve by se ve mně nedořezal. Celým tělem mi projel sžíravý pocit, který mě pálil v krku a hrozil, že vybouchnu. „Michael? TEN Michael? Děláš si legraci?!“

Na druhém konci drátu se ozval bezstarostný smích: „Tak to rozhodně nedělám. Říkala jsem ti, že jestli nemáš zájem, je můj. A je!“

„Chodíte spolu?“ zeptala jsem se úplně jako nadržená puberťačka, která své nejlepší kamarádce nepřeje poďobaného kluka z vedlejší třídy, jen proto, že si nevšimnul jí.

„Tss, nebuď tak staromódní. Vzal mě na večeři, slovo dalo slovo a skončili jsme u mě.“

„Byl u tebe?“

„Tess? Jsi v pohodě?“ konečně i bohatstvím a sexem posedlé Kláře docvaklo, že mé odpovědi nejsou úplně normální. Prudce jsem zatřepala hlavou, abych se zbavila těch dotěrných myšlenek. To přeci není možné, není možné, aby byl tady i tam. Jsem tisíc kilometrů daleko od Prahy. To prostě není reálné. Jedině, že by jí odvedl domů a potom přiletěl (?!) sem. Mně samotné to připadalo hodně přitažené za vlasy a to jsem si za poslední dny zvykla snad úplně na všechno. V podstatě by mě nepřekvapilo, kdyby přiletěl na koštěti.  Zhluboka jsem se nadechla: „Jsem v pohodě, moc brzy ráno na složité rozhovory.“

„Složité? Věř mi, na včerejším večeru nebylo složitého vůbec nic. Večeře, postel, vana, postel, kuchyňská linka a znovu vana. Odešel před pěti minutama.  A je naprosto dokonalej. Má neuvěřitelný tělo a s jazykem umí doslova divy….“

Nepotřebovala jsem slyšet víc. Před očima se mi zatmívalo, musela jsem začít dýchat hodně zhluboka, abych s sebou nešvihla. Byl s ní. Zrovna s NÍ. S lacinou holkou, která prahne po bohatství. A mně už definitivně hrabe. Možná je načase, abych si Josefínu vyslechla. Přeci to nemohl být jen sen…

Foto: profimedia.cz