Erotický román na pokračování: Smlouva s ďáblem – 14.díl

Trvalo mi dlouho, než jsem se dokázala znovu nadechnout. V němém úžasu jsem se snažila pochopit, co se mi tím jediným slovem snažil říct. Několikrát jsem se nadechla a pak zase vydechla, aniž bych byla schopná vydat hlásku. V hlavě mi rezonovalo stále jediné slovo. Opravdu je tohle všechno možné? Připadá mi, jako bych prožila poslední měsíc a půl buď ve spánku, nebo pod vlivem drog. Copak je skutečně možné objevit se zničehonic v jiném čase? Je možné, že tenhle úžasný chlap, jehož jediný pohled stačí k tomu, aby se mi podlomila kolena, žil už několik století? A jak to, že je tady má matka? Stejný dům, stejné místnosti, stejní lidé a to napříč staletími. Copak se historie opakuje? A co je divného s mojí rodinou, proč zmizela Josefína a jak jsem proboha já klíčem ke zlomení prokletí?! Otázky mi vířily hlavou tak rychle, že jsem je ani nestíhala pochytávat. Byla jsem čím dál zmatenější a dokonce mě zcela zákeřně napadlo, že bych měla co nejdřív vyhledat nějakého cvokaře.

„Proč?“ to bylo jediné, na co jsem se zmohla. Stupidní otázka proč a potom zase zatmění a nekonečné množství otázek. Naštěstí Mikovi ta jediná a krátká otázka stačila. Pustil se do vyprávění:„Naše rodina byla velmi mocná. Vládla celému kraji a své území jsme my s bratrem rozšiřovali díky válečným výbojům i vyhraným soubojům velmi rychle. Podrobovali jsme si čím dál více sousedních panství. Žili jsme si jako králové. Měli jsme všechno, nač jsme si vzpomněli. Dostatek jídla, luxusní šaty, byli jsme zváni na ty nejhonosnější bály, byli jsme nejžádanější mládenci v širokém okolí. Ženy i dívky se nám samy vrhaly do postele, neměli jsme nouzi opravdu o nic. Byli jsme mladí, krásní, bohatí a obletovaní. Co si víc přát. Doma nás nic nedrželo. Naše matka byla velmi silně nábožensky založená a trápila se naším způsobem života. Nesnášela naše milostné avantýry…“

Při představě Mika v náručí jiné ženy se mi udělalo nevolno. Cosi mě prudce sevřelo v místech, kde jsem tušila své srdce. Nebyla jsem naivní, věděla jsem, že nejsem jeho první a vzhledem k jeho dlouhému životu zřejmě nebudu ani poslední, přesto ve mně představa, jak se vášnivě miluje a svým dokonalým jazykem noří do cizí ženské, vyvolávala záchvaty zuřivosti. Přiměla jsem se přestat myslet a zaplašila jsem živé obrazy Mika divoce přirážejícího při sexu s blonďatou šlechtičnou.

Mike si mého krátkého výpadku pozornosti nevšimnul. Dál pokračoval, v myšlenkách na hony vzdálených tetině domu, ve svém vyprávění. „…nesnášela vlastně všechny avantýry, včetně těch, kterými ji podváděl můj otec. Myslím, že ve svém životě nebyla moc šťastná. Nikdy jsem jí neviděl se smát, vlastně skoro nikdy neopouštěla své komnaty, co tam dělala, netuším. Jisté je, že byla naší trojicí velmi zklamána. Pokusila se nás podle svého zachránit, pozvala si k sobě jakousi podivnou stařenu, se kterou trávila celé dny vařením léčivých lektvarů a směsí, které nám měly vrátit prý čest a šlechetnost. Myslím, že se postupně tak trochu zbláznila. Takže jsem se ani otci nedivil, když proháněl každou mladou sukni. Jenže jednoho dne se objevila u našeho prahu nádherná dívka. Byla celá otrhaná, umouněná, ubrečená, v roztrhaných šatech neforemného střihu a s vlasy plnými smetí. Zapáchala na sto honů daleko, a přesto byla nádherná. Naše matka, která nikdy nevystrčila nos ze svého pokoje, se jí ujala a vzala jí pod svá křídla. Brala jí jako svou dceru, po které toužila a nikdy neměla. Nikdy jsme se pořádně nedozvěděli, odkud se vzala a proč si jí naše matka tak moc zamilovala.

Ale vykoupala jí, nakrmila, oblékla a vychovala z ní civilizovanou mladou dámu, které ležel celý svět u nohou. O její kráse se pěly ódy, naše kdysi poklidné panství se stalo centrem zábavy. Neustále se pořádaly plesy a bály na její počest a na podobné akce se sjížděly celé davy lidí. Ženy se chtěly přesvědčit na vlastní oči, jestli je svou krásou zastiňuje a muži jí chtěli získat pro sebe. Melisa, tak se jmenovala, změnila i náš život. Už jsme s bratrem nebyli kamarádi, stali se z nás soupeři na život a na smrt. Každý z nás jí chtěl pro sebe a nebáli jsme se použít těch nejzákeřnějších intrik, abychom jí získali pro sebe. Byli jsme jako dvě děti, kterým někdo sebere hračku. Chtěli jsme jí oba, ani ne tak pro její povahu, ale hlavně pro její krásu. Bylo jasné, že ten kdo jí získá pro sebe, bude už navždy pro všechny hrdina. Jenže to jsme netušili, kdo je vlastně Melisa zač. Byl jsem štěstím bez sebe, když se na mě na chodbě usmála, když se mě letmo dotkla při večeři, když si vybrala jako doprovod na pravidelné trhy mě. Chtěl jsem se jí dvořit a chtěl jsem jí dobývat. Měl jsem ušlechtilé myšlenky na svatbu a hlavně na tu hromadu závisti, kterou by případný sňatek znamenal pro mě. Ona však na romantické řečičky nebyla. Pamatuji si jako dnes, jak se jednou na projížďce usadila do zelené trávy a stáhla si z ramen šaty, aby mohla chytat první jarní sluneční paprsky. Nastavila tvář slunci a jako náhodou rozšněrovala svůj živůtek víc než by měla. Její dokonalá ňadra vyklouzla ven a ona se na mě jen svůdně podívala.

Neodolal jsem. V jednom okamžiku jsem se staral o koně a v tom druhém už jsem před ní klečel a ochutnával ty božské plody, které mi nabízela. Byl jsem šílený touhou a ona věděla, co mě dožene na pokraj šílenství. Hrála si se mnou, jako kočka s myší. Nechala mě, ať jí laskám ňadra a nebránila se ani, když jsem jí zajel pod sukně, kde kromě toho, že nic neměla, byla nádherně vlhká a dokonale připravená na uspokojení. Neváhal jsem a divoce jsem se jí zmocnil. A potom při každičké příležitosti, která se naskytla. Jenže to jsem netušil, že mému bratrovi povolila totéž. Až jednoho dne za mnou přišla matka, že mne shání Michael. Čeká prý na mě v sadech a je to moc důležité. Co jsem tam spatřil je asi jasné. Bral si jí opřenou o strom a ona se, když mě viděla ani nezastyděla. Prostě mi pokynula prstem, abych se přidal. Začal jsem ho nenávidět a začal jsem mu dělat naschvály.

Svedl jsem mu snoubenku, milenku i letitou kamarádku, nad kterou držel svou ochrannou ruku. On na oplátku zneuctil mou snoubenku i milenku. Začali jsme se nenávidět. Tak moc, že jsme už nevedli boje proti jiným, ale proti sobě. Zatímco já začal vybírat nehorázné daně u jeho lidu, on se neštítil pořádat hony na čarodějnice a ženy, které mi byly blízké, upálil bez uzardění na hranici bez důkazů jen pro podezření z čarodějnictví. Naše panství skomíralo. Lidé jej opouštěli, nikdo nechtěl pracovat a žít v blízkosti dvou lidí tolik plných nenávisti. Z úrodného kraje se stala země duchů. Nepotkalas tu po celý den živáčka. Matka se zhroutila, ale předtím, než si vzala život, nás i s Michaelem proklela.“

„Cože?!“ zajíkla jsem se.

„Dokud vás to, co vás rozdělilo, znovu nespojí, pak budete odsouzeni k věčnému zatracení.“ Zadeklamoval nějakou formulku, zřejmě větu, kterou je matka proklela. „Zjistit, jak prokletí zlomit mi trvalo 300 let.“

„Cože?!“ na nic víc jsem se opravdu nezmohla. Já vím, trošku chabý slovník, ale nemohla jsem si pomoct.

„Dlouhé roky hledání, pátrání a pokusů, ale až Josefína pochopila, že klíčem je starý amulet, který nosila Melisa a který společně s mou matkou očarovaly. A hlavně osoba, které patří.“

Ruka mi bezděčně vylétla ke krku, na kterém se houpal masivní amulet, a vyhrkla jsem: „JÁ!“

 Foto: profimedia.cz