Femina.cz > Žena a auto > Eliška Junková a její následovnice aneb Holky, kterým voní benzín
Eliška Junková a její následovnice aneb Holky, kterým voní benzín
Eliška Junková by před pár dny oslavila 120. narozeniny. Narodila se 16. listopadu 1900 v Olomouci. Dožila se úctyhodných 93 let, což je vzhledem k tomu, jakému sportu se věnovala, opravdu pozoruhodný věk.
Eliška Junková byla totiž nejslavnější automobilovou závodnicí u nás. Získala si respekt i na mezinárodní úrovni. Královna volantu, jak jí tenkrát přezdívali, má na svém kontě nejen celou řadu slavných vítězství, ale také několik zásluh. Jednou z těch nejvýznamnějších je to, že jakožto propagátorka závodění inspirovala mnoho žen, které se tak pustily do motorsportu, oboru, který je považován za „typicky mužský“. Jaké je být ženou v chlapském světě, jsem se zeptala holek, které se v motorsportu pohybují už od dětství: Jany Slukové (24 let) a Katky Janovské (30 let).
Obě jsou navigátorkami v rallye (mimochodem, i Eliška Junková začínala jako navigátorka). Obě v letošní sezóně závodily s vozem Peugeot 208 R2 v šampionátu Peugeot Rally Cup. Jedná se o pohár vypsaný v rámci mistrovství ČR v rallye a jeho cílem je podpořit zejména mladé začínající jezdce, a to jak penězi, tak i mediálně. V tomto finančně náročném sportu je každá koruna dobrá, ovšem mediální viditelnost není o nic míň důležitá. Nejste-li totiž vidět, sponzoři vás přehlédnou a bez nich to, jak je známo, v rallye nejde, zvláště chce-li se posádka posunout do vyšších kategorií a silnějších vozů. Jana i Katka jsou v Peugeot Rally Cupu jedinými ženami. Jana Sluková tvoří posádku s Janem Ludvíčkem, Katka Janovská naviguje Michala Vaňharu.
Kateřina Janovská na tiskové konferenci před závodem
Jak se vlastně křehká dívka dostane do sportu, kde jde neustále cítit benzín, víří oblaka prachu, řvou motory a lidi kolem vás mají neustále ruce od motorového oleje? A taky, kde jde často o život…
Katka: „Jsem ze závodnické rodiny. Táta závodil, máma taky. A taky jsem ze Zlína, tam má rallye tradici. Takže, jakmile mi bylo 18 a měla jsem řidičák, byla moje cesta do rallye víceméně jasná.“
Jana: „V rallye se pohybuji od malička. Táta dělal v motorsportu a já jsem s ním jezdívala na závody. Auta mě zajímala odjakživa a vždy jsem si přála závodit. Navigovat jsem začala před dvěma lety a ukázalo se, že na to mám buňky.“
Jana Sluková na cílové rampě rally Pačejov
Jaké je být ženou v typicky mužském světě?
Katka: „Mně společnost chlapů vyhovuje. Ostatně i v práci jsem převážně v mužském kolektivu. Pracuji na letišti a starám se o technické odbavení letadel. V motorsportu si ale žena musí získat určitou pozici a stále si ji upevňovat. Neustále přesvědčovat okolí, že to co dělá, dělá dobře. Jedná se o soutěž na profesionální úrovni, takže tam je místo jen pro ty nejlepší.“
Jana: „Souhlasím, vydobýt si respekt v mužském světě není snadné. Nemůžete čekat žádné úlevy či výhody, protože jste žena, naopak musíte o to víc zamakat, abyste se v tomto oboru prosadila.“
Peugeot 208 R2 s posádkou Ludvíček – Sluková
Ženy jako navigátorky jsou v rallye velice žádané. Důvod je prostý: váha. Závodní vozy se totiž musí vejít do určitého hmotnostního limitu. Oč těžší je jezdec, o to lehčí musí být navigátor. Sedí-li tedy za volantem metrákový chlap, musí k sobě sehnat odpovídající váhový protějšek a najít 50kilového dospělého muže, není jen tak. Musí tedy holky v rallye držet před závodem dietu, aby váhovou bilanci udržely?
Katka: „Kdepak, tak moc se to zase nebere. Nižší váha spolujezdce umožní posádce třeba vozit v autě víc náhradních dílů, které se mohou hodit, nastanou-li nějaké technické komplikace, ale tím, že před závodem shodím kilo, nic zásadního neovlivním.“
Jana: „Někteří navigátoři asi váhu před závodem hlídají, já naštěstí toto nemusím nijak řešit.“
Vaňhara – Janovská
Přesto je nutné, aby se posádky udržovaly v kondici. Sice neběžíš maraton ani nijak významně nenamáháš svaly, ovšem i tak je závod mimořádně náročný fyzický výkon. Představ si, že sedíš v řítícím se autě, v kombinéze, pod ní nehořlavé prádlo a v autě asi tak 50 stupňů (v závodních speciálech totiž není klimatizace). V těchto podmínkách se musíš plně soustředit, přitom jediná chybička může být osudná. Jak se tedy závodníci na závod fyzicky připravují?
Katka: „Snažím se udržovat si fyzičku průběžně po celý rok. Chodím pravidelně do fitka, běhám, jezdím na in-linech. Důležitá je i správně jíst a trénovat psychickou odolnost.“
Jana: „Sportu jako takovému se moc nevěnuji, ale mám hodně pohybu v práci. Pracuji totiž jako kurýrka.“
Jana Sluková si udržuje štíhlou postavu přirozeným pohybem, fitko ji moc nebere.
Rallye je stejně jako ostatní disciplíny motoristického sportu spojená s rizikem havárie. Například z tohoto videa vás zřejmě zamrazí. V tomto případě sice z auta po sérii hrozivě vypadajících kotrmelců vylezla posádka nezraněná, ovšem ne vždy se poštěstí. Někdy končí závody tragicky. Máte někdy strach o život? A zažily jste někdy opravdu krizovou situaci, po které byste si řekly, že už nikdy víc?
Katka: „Do tohoto sportu zkrátka nemůžete jít se strachem. To by negativně ovlivnilo vaše výsledky. Pár krizovek už jsem zažila, ale stále závodím, takže mě to evidentně neodradilo.“
Jana: „V tomto sportu jde o adrenalin, spíš než o strach. Letos jsme ošklivě bourali a nebylo to snadné se přes to přenést. Ne, že bych se začala bát, ale trochu mi to přeházelo priority.“
Katka za svou navigátorskou kariéru vystřídala několik aut včetně těch z kategorie „historiků“.
Co vaši blízcí, bojí se o vás?
Katka: „Moje rodina mě plně podporuje, v rallye jsem vyrůstala. Jestli se bojí, tak to nedávají najevo.“
Jana: „Rodiče se bojí. Jsem pro ně stále ta holčička, co potřebuje ochranu. Táta se ale v rallye dlouho pohyboval, takže dává pozor na to, s kým sednu do auta. Přítel se taky bojí, ten z rallyového světa není, takže se na to dívá ze svého úhlu pohledu.“
Rallye je u nás velice populární
Když jsme se dostali k partnerským vztahům, dokážete si představit tvořit posádku s partnerem nebo manželem? Je to lepší, protože se partneři dokonale znají, nebo je to naopak na obtíž?
Katka: „Nebyla jsem nikdy v závodním týmu s partnerem, takže nemůžu posoudit, ale myslím, že je lepší se tomu vyhnout. Podle mě je snazší snést kritiku od „cizího“ člověka. Bez kritiky a vyhrocených okamžiků se to totiž někdy neobejde, což je pochopitelné. Nicméně i přesto je třeba, aby v autě byla pohodová, přátelská atmosféra, nikoli stres a napětí, protože ve stresujícím prostředí člověk snáze udělá chybu. Snažím se tedy přijímat kritiku pozitivně a poučit se z ní.“
Jana: „Asi bych do partnerské posádky nešla. Je to prostě chlapský sport se vším všudy, včetně toho, že občas se tam vyskytne konflikt, takže bych to pak nechtěla přenášet do vztahu. I když některým párům to spolu v rallye funguje.“
Mužský svět má svá pravidla. Žena, která jim porozumí, se v něm stane královnou.
Auta se stala součástí vašeho života, nejen v práci, ale i v soukromí. Jaké jste řidičky „v civilu“?
Katka: „Řídím ráda a občas si užívám rychlou jízdu, ale obecně se dá říct, že jezdím bezpečně, nikdy nejdu do zbytečného rizika ani za hranice předpisů. Civilní řízení mi stačí, do závodního bych se asi nepustila. Muži, kteří jezdí v rallye, to fakt umí, jsou přece jen vysoká laťka.“
Jana: „Jsem řidič z povolání. Řídím každý den kurýrskou dodávku, takže jsem spíš vyklidněná. V běžném provozu za volantem žádný adrenalin nehledám. Užiji si ho dost na závodech.“
Díky za rozhovor.