Dárky nosí Ježíšek: Lež, která se odpouští

Přesně si vybavuji kouzelnou atmosféru Vánoc, když jsem byla malé dítko. Vůni svátečního jídla, vůni ozdobeného smrčku, papírový betlém, světýlka a zvonečky. Čekání na Ježíška, který v mých představách vypadal jako miminko v bílé kožešince. Vždycky jsem jeho návštěvu propásla. Než jsem stihla doběhnout do obýváku, už byl pryč. Nechal po sobě jenom dárky.

Někdy zhruba v pěti letech jsem se na Štědrý den dozvěděla od staršího bratra, že Ježíšek neexistuje a dárky nadělují rodiče. Bylo mi to líto, ale zachovala jsem se flexibilně. V pocitu, že také musím rodičům něco nadělit, jsem mámě neuměle zabalila do vánočního papíru jednu ze svých růžových sponek do vlasů a tátovi jednu z knížek z jeho knihovny. Fakt, že se tomu celá rodina večer zasmála, mě mrzel mnohem víc, než prozrazení tajemství o Ježíškovi.

Když jsem si pak tátovi stěžovala, že Ježíšek neexistuje, řekl mi docela vážně: „To není pravda.“ A odvyprávěl mi příběh o Pánu Ježíšovi. Situaci tím dočista zachránil. Vyprávění o zrození pozoruhodného člověka, který se obětoval pro druhé, má svoje kouzlo, i když se nehlásíte k náboženství. Mystérium Vánoc bylo v mé mysli zachováno.

Dneska už jsem sama v roli rodiče a v postavě Ježíška jsem objevila nový rozměr. Když mě moje čtyřletá dcerka v obchodě přemlouvá, abych jí koupila to a támhleto, můžu se vymluvit: „Katrinko, já teď nemám peníze, ale napíšeme spolu Ježíškovi, třeba ti to přinese.“ Funguje to. Ta malá ostuda, když pak Katrinka na celý obchod zavolá: „Podívej, mami, tohle mi přinese Ježíšek! Ty mi to nekoupíš, ty nemáš peníze!“ se dá přežít.

V obavě, aby Ježíšek v jejích očích nebyl jen prachatý strýček z Ameriky, jsem se dceři snažila vysvětlit, že Vánoce jsou vlastně Ježíškovy narozeniny. Ježíšek je ale tak hodný, že místo aby dostával dárky sám, naděluje je všem dětem na světě.

A připadá mi, že ani tak nelžu. Vždyť kdyby nebylo Ježíška, žádné dárky bychom si o zimním slunovratu nedávali. V přeneseném slova smyslu je tedy opravdu naděluje Ježíšek, ale my dospělí to tak nejsme schopní vnímat, protože jsme zvyklí myslet racionálně a vyjadřovat se doslovně. Děti mají schopnost rozumět pohádkám a dokážou si představit věci, které nám dospělým připadají nelogické – třeba jak Ježíšek stihne obletět všechny domácnosti na světě během pár hodin? Pro dětskou fantazii to tak nepochopitelné není.

Hlasuji proto za tuto malou lež a jsem přesvědčená, že nám bude jednou odpuštěna, tak jako my jsme ji odpustili našim rodičům. Neberme dětem Ježíška jenom proto, že my dospělí už na něj věřit neumíme…