Čtyři šílenosti, které děláme kvůli mužům!

1. Stěhujeme se do cizích zemí
Migrace lidí je přirozenou součástí života. Jedni se stěhují z východu na západ, jiní cestují o hodně východněji. Právě muži jsou hned po práci nejčastějším důvodem, proč ženy opouštějí své domovy. Cestovat v rámci Evropy by nebylo nic neobvyklého. V horším případě se zamilovaná mladá dívka rozhodne přestěhovat do Sýrie jako sedmadvacetiletá Simona.

„Tehdy mi rozhodnutí nezabralo mnoho času. Byla jsem odhodlána následovat mého partnera na diplomatickou misi do Sýrie. Věděla jsem, že tam nejedu na dva či tři měsíce. Šlo o léta života v této krásné zemi, tamní kultura je však nesrovnatelná s tou naší. Dosud nelituji svého rozhodnutí. S partnerem jsme se po pěti letech z muslimské země vrátili. Doma jsme již několik měsíců, ale stále truchlíme za naší milovanou Sýrií. Vím, že to bylo tehdy pořádné bláznovství, ve kterém mě nikdo z rodiny nepodporoval, ale nelituji ho. “

2. Když se jde proti rodině
Ne všichni partneři, které ukážeme svým rodičům a příbuzným padnou v jejich očích na úrodnou půdu. Existují totiž i takové rodinky, do kterých by nezapadl ani Brad Pitt s milionovým výkupným za nevěstu. Jde především o domácnosti se silnými vazbami. Postavit se proti rodině, ve které žijete celý život, kvůli muži a vlastní svobodě, chce velkou dávku odvahy a odhodlání. Pětadvacetiletá Iveta to ví nejlépe

„Igor se mým rodičům nezamlouval od samého začátku. Prý nepochází z dost dobré rodiny k tomu, aby byl mým partnerem. Vždyť to znáte. Povrchní řeči, které by zvedly ze židle každého člověka při smyslech. Rodiče jsem neposlouchala a zařídila jsem se po svém. I když jsme měli s Igorem pár problémů, zůstali jsme spolu. Do dnešního dne nelituji svého rozhodnutí a moji rodiče si na zetě již zvykli.“

3. Ignorujeme rady přátel
Dobří přátelé nám většinou řadí správně. Často se však stává, že jejich rady se až extrémně neshodují s těmi našimi. K této situaci dochází zejména v souvislosti s výběrem partnera. A tehdy to celé začíná. Pokud stojíme pevně na straně muže, který se nám líbí, zrazujeme často i dlouholeté přátelství. Ne vždy dokážeme ve stavu zamilovanosti střízlivě uvažovat. I devatenáctiletá Věrka si dnes láme hlavu nad tím, proč raději neposlechla své kamarády.

„Chovala jsem a jako cvok, úplně šíleně. Neviděla jsem nikoho a nic kromě Romana. Byl ztělesněním mé představy o ideálním muži a věřila jsem mu každé slovo. Nedala jsem na rady přítelkyň, které mě varovaly před jeho proslulou záletnickou povahou. Všechno jsem tehdy považovala za klepy a neomylně tvrdila, že ho důkladně znám a maximálně mu důvěřuji. Naštěstí vystřízlivění netrvalo dlouho. Za pár měsíců po incidentu s kamarádkami jsem Romana nachytala na zastávce líbat se s jednou slečnou. Tehdy jsem si uvědomila svůj velký omyl – a partner mě opustil. Dodnes mě to mrzí, bylo to obrovské zklamání. Na rady kamarádů dám od té doby bez reptání.“

4. Držíme drastické diety
Mužům, zvláště těm svým, se chceme líbit. Nemáme přece zájem na tom, aby si našli jiné ženy, které by je přitahovaly víc. Neboť je již pár let ideálem krásy štíhlost, všechny se k ní snažíme co nejvíce přibližovat. S novým mužem to většinou začíná. Přicházejí na řadu drastické diety, které minimalizují příjem energie do nejnižší možné míry. Své nám o tom prozradila třicátnice Katka.

„Když vás má někdo rád, bude vás milovat i s větším zadkem. Toto už dnes vím. Ještě nedávno jsem to však netušila, resp. nechtěla si pravdu připustit. V době seznámení s Martinem jsem nepatřila mezi nejštíhlejší. Byl to opravdový fešák, proto jsem se tvrdě odhodlala se sebou něco dělat. Držela jsem drastickou dietu, která dovolovala konzumovat pouze bílkoviny a zeleninu. V průběhu měsíce a půl jsem tehdy zhubla patnáct kilo. Pokud si myslíte, že mi to mého prince udrželo, mýlíte se. Ani ideální postava nezabránila nesmyslným hádkám a rozchodu.“

Připraveno ve spolupráci s diva.sk