Čtení na víkend: Vánoce jsou svátky neklidu

Lenka otočila dalším listem v kalendáři a uvědomila si, že blížící se svátky znamenají další návštěvu tchyně, kterou neměla  v lásce.  Snažila se s ní sblížit, ale to se nepodařilo. Tchyně  totiž i ve svých pětašedesáti letech obcházela všemožné umělecké večírky a vlastního manžela jen trpně tolerovala, což se Lence nelíbilo. Jednou se dokonce tchyně odvážně zeptala, jak takhle může žít.  Ona se však jen pousmála a mávla rukou.

„24. prosince jdeme na oběd k mámě,“ sdělil Pavel Lence při večeři. Ačkoliv s tím  podvědomě počítala, málem jí  překvapením uvízl kus masa v krku. Pořád doufala, že se té povinnosti vyhne. V následujících dnech si proto tajně přála, aby  dostala horečku a tím pádem se té protivné návštěvě vyhnula. Jenomže se blížil Štědrý den a jak ona, tak i Deniska byly zdravé jak řípy.

„Pavle, mně se k té tvé mámě nechce,“ oznámila mu třiadvacátého prosince. „To není žádný racinoální důvod, máma se na nás těší,“ namítl a dál sledoval televizi. Lenka si vzdychla a umínila si, že se bude celou dobu na tchyni usmívat a o to rychleji se třeba  dostanou domů.

V noci ji vzbudilo světlo a pohyb v kuchyni. Vylezla z postele a zastihla Pavla šátrajícího v zásuvkách. Trochu ji to vyděsilo: „Co ti je?,“ zeptala se starostlivě. „No, co by bylo, chytly mě zase zuby, tak hledám prášek. Ale to bude do rána dobrý, “ utěšoval ji.

Lék sice zabral a Pavel usnul, ovšem v deset dopoledne už opět naříkal a na tvář si přikládal mokrý kapesník. „Musíš na pohovotost,“ rozhodla Lenka. „Na pohotovost, dneska o Štědrém dnu, to ses zbláznila, víš, kolik tam bude lidí. A co máma a oběd.“ „Tak máma s obědem počká. Vidíš, měl jsi jít k zubaři už v listopadu. Tehdy jsi to odložil na neurčito, tak si teď nestěžuj,“ pronesla Lenka rázně.

Pavel pokrčil rameny, zatelefonoval své matce, aby ji informoval o tom, co se mu přihodilo, a vyrazil k lékaři. Lenka v klidu strojila stromeček a připravovala jídlo na večer. Bylo jí najednou do zpěvu a pár koled si i zanotovala. Pak si pustila starou desku s vánočními melodiemi a cítila se po dlouhé době klidně a spokojeně.

Pavel strávil na pohotovosti valnou část odpoledne a domů dorazil značně zdrchaný a chudší o další zub moudrosti. Vypadalo to, jako by celou Prahu rozbolely zuby. „Stálo ti to za to, kdybys šel k doktorovi včas, nemuselo tohle být,“ řekla  mu trochu nasupeně. „No, kdo to mohl tušit,“ odvětil jí  otráveně a vytočil matčino číslo, aby se omluvil a vysvětlil jí, že to dřív nešlo.

Matka však mobil nezvedla a nezvedala ho nejméně dalšího půl roku. Jen jednou mluvil s otcem a ten mu oznámil: „Je uražená, co se divíš, po dlouhé době něco uvařila a ty ani nepřijdeš.“ „Co dělá tvoje matka,“ občas plácla Lenka pro formu. „Nevím, kašlu na ni,“ odpovídal jí Pavel a ona věděla, že ho to ve skrytu duše trápí.

Až téměř po roce se tchyně ozvala a rozhodla se je navštívit. Lence se zdálo, že je úplně vyměněná. Na Denisku intezivně šišlala a velice se zajímala o to, jak o ni pečuje. Neodpustila si ani klasické rady, o které nikdo nestojí: „Měla bys vařit Denisce více zeleninových polévek… A ta voda na koupání je moc horká… Musíš ji teď v mrazech více oblékat…“ 

Když se nadechovala asi ke stopadesátéšesté radě, Lenka se naštvala a odsekla: „Paní Vránová, jedenáct měsíců jste nevěděla, že nějakou vnučku máte a teď mi budete dávat rozumy.“ „Já to myslím dobře,“ vyštěkla Vránová a vymáčkla ze sebe pár slz.

Lenka však pochopila, že už ji tchyně k sobě na oběd nikdy nepozve a  k údivu všech si začala po dlouhé době notovat koledy.

O autorce:

Martina Bittnerová se věnuje především psaní knih. Dosud jste si od ní mohli přečíst třeba soubor příběhů o ženách Spisovatelky a Éros, humorné povídky o vztazích Na nevěru se neumírá, knihu Utajené životy slavných Čechů, nebo nejnovější román V průšvihu. Více se o její tvorbě i životě dočtete na stránkách martinabittnerova.cz

Foto zdroj: profimedia.cz